Stáhla jsem okénko auta a nechala dovnitř vniknout chladný vítr, aby mi pročistil hlavu.

Alistairův hlas, podbarvený nebezpečím, ke mně dolehl. Otočila jsem se a pohlédla na něj.

Naše pohledy se střetly – jeho oči byly hluboké a naprosto nečitelné.

Vítr mi bičoval vlasy a chlad se mi zařezával pod kůži, takže jsem okénko zase rychle vytáhla.

„To máš takový strach?“ zeptal se Alistair a jeho hlas z