Nebylo to jako Declanovo chladné, odtažité vystupování. Tohle spíš připomínalo manžela, o jakém sní každá žena – před odchodem se ujistí, že je všechno v pořádku, s něhou rozdá drobné pokyny a sladce slíbí, že přiveze cokoli, na co si vzpomene.

„Děkuju. Kdybych něco potřebovala, zavolám,“ řekla jsem tiše.

Alistair přikývl. „Dobře, vrátím se, jakmile to půjde. Tlačím na to i u Reedových.“

S těmi sl