V útulném salonku jsme seděli jen my dva. Nedaleko stála klec s několika drobnými ptáky a upovídanou vránou, která každého vítala slovy: „Ať se daří a kapsa plní!“ a vzápětí: „Krásná dáma!“

Opírala jsem se o okenní parapet s šálkem kávy v ruce a škádlila ji.

Vrána poskakovala a pořád dokola krákala: „Ať se daří a kapsa plní!“

Alistair seděl na nedaleké židli a s úsměvem mě pozoroval. „Chceš to od