Jak jsem tam omámeně stála, Alistair se znovu naklonil a přitiskl své rty na mé, neúprosně a omamně.

V tom stísněném prostoru naplnila vzduch mezi námi jeho chladivá, jemná vůně a já se v něm začínala ztrácet. Alistair v tom byl prostě příliš dobrý – pokaždé ve mně vyvolal touhu po něčem víc, až jsem se nedokázala odtrhnout.

Věděla jsem, že proti němu nemám šanci vyhrát.

Kdybych opravdu nechala vě