„Nemůžu se uklidnit,“ vydechl přiškrceně Tristan. „Ne když pomyslím na tebe a strýce Alistaira. Vím, že byla chyba sem jezdit, vím, že bych tohle dělat neměl. Myslíš, že nevím, že si koleduju o malér? Ale co mám dělat? Co vůbec můžu dělat?“ Zhroutil se zády ke dveřím a zabořil obličej do dlaní. Pak strhl roušku, přitiskl si dlaň na čelo a s očima lesknoucíma se slzami se na mě podíval. „Promiň, lh