Zastavila jsem se na nádvoří a spatřila línou postavu opírající se nedaleko o dřevěný sloup. Byl to Tristan, ten samý, kterého jsem včera v noci vyhodila.

„Tristane, mohl bys mluvit slušně?“ ozval se z elegantního salonku jiný hluboký hlas – patřil Alistairovi.

Byla jsem naprosto zmatená. ‚Proč jsou ti dva spolu?‘ napadlo mě.

‚A proč mě vůbec museli zvát na jídlo taky?‘ přemítala jsem a marně se t