Když jsem zahnula za roh, spatřila jsem Romana v ocelově šedém obleku, jak se s úsměvem s někým baví. Působil zraleji a vyrovnaněji než kdy dřív a vyzařoval klidné sebevědomí člověka na samém vrcholu. Dnes měl brýle se zlatými obroučkami a oči se mu za skly leskly.

Přišla jsem z boční chodby. Roman mluvil a vůbec si mě nevšiml – dokud do něj jeho společník nestrčil, a teprve pak se otočil a spatři