Po návratu do Cresthavenu jsem pospíchala do kanceláře. V okamžiku, kdy jsem vešla dovnitř, jsem uviděla, že mé místo někdo bezostyšně zabral.

Declan měl pod očima tmavé kruhy, očividně trpěl nedostatkem spánku. Rozvaloval se v mém křesle se zádumlivým, téměř děsivým vzezřením, jako by tu čekal jenom na mě.

„Přišla jsi podat výpověď?“ zachraptěl Declan a pohrával si s malou figurkou na mém stole.