Alistair mě pevně objal a já si opřela čelo o jeho pevnou hruď. Zaplavil mě pocit klidu.

„Neodešla jsem,“ zašeptala jsem tiše. „Jen jsem si skočila dolů pro kávu.“

Alistair mě pustil a prsty mi jemně vzal tvář do dlaní. „Vážně?“

Jeho hluboko posazené oči zkoumaly ty mé, jako by nedokázal docela uvěřit, že jsem byla pryč jen na chvilku.

Pousmála jsem se. „Máš takový strach. Bojíš se, že odejdu?“

Al