Když jsem vystoupila z auta, uviděla jsem vysokého, štíhlého Alistaira, jak se opírá o dveře se sklenicí vody v ruce a pozoruje mě. „Myslel jsem, že už tu touhle dobou budeš,“ řekl.

Chvilku mi trvalo, než jsem se vzpamatovala, a pak jsem ze sebe vypravila úsměv. „Doprava byla noční můra.“

Alistair mi pokynul, ať jdu dál, a já ho následovala do jídelny. Na stole už byly rozestavěné kouřící horké po