Declan se pásl na mém neštěstí.

„Ty mě pořád sleduješ, co?“ ušklíbla jsem se. „A každého chlapa, se kterým jsem kdy chodila, taky? Declane, proč si radši nenajdeš ženskou a nepořídíš si druhé dítě? Očividně se až moc nudíš.“

Declan se na mě hluboce zadíval, na rtech lehký úsměv: „Sereno, copak nechápeš, co k tobě cítím? Jen se nechci dívat, jak si neustále koleduješ o malér.“

„Vy mě litujete, pane