Ostré cinknutí křišťálové sklenice o mahagonový stůl prořízlo tiché hučení v soukromém salonku. Měkké, zlatavé světlo zalévalo opulentní stěny restaurace The Silver Crown a vrhalo dlouhé stíny na zarudlou, silně opilou tvář Simona Rotha. Hroutil se na židli a naléval si do sklenice další štědrou dávku jantarové tekutiny.

„Slečno Farrisová,“ začal Simon a slova se mu při pozvednutí sklenky slévala dohromady. V očích mu plavala hluboká, nezaměnitelná vina. „Dlužím vám omluvu. Obrovskou omluvu ohledně role hlavní herečky. Slíbil jsem vám to. Bojoval jsem za to. Ale nedokázal jsem to zařídit. Zklamal jsem vás a je mi to hluboce líto.“

Na druhé straně stolu seděla Celine s dokonalým držením těla a ruce měla úhledně složené v klíně. Jelikož působila pod svým uznávaným profesním pseudonymem Aria Farrisová, zažila už v této branži slušnou řádku porušených slibů. Sledovala, jak se před ní uznávaný režisér hroutí, aniž by k němu cítila jakoukoli osobní zášť. Znala jeho povahu. Simon přistupoval k posvátnosti umění jako k náboženství. Kdyby měl v této záležitosti jakoukoli možnost volby, Gemmu by na svůj plac nepustil ani na deset mil.

„Pane Rothe, není třeba se omlouvat,“ řekla Celine tónem klidným, vyrovnaným a prostým jakýchkoli výčitek. „Chápu, že jste měl svázané ruce. Není to vaše vina.“

Znala realitu jejich branže. Ani zkušený režisér s poličkami plnými cen nedokázal pevně obstát proti drtivé, dusivé váze neomezeného kapitálu. Investoři drželi v rukou kasu, a tím pádem i moc.

Simon dlouze, trhaně vydechl, přičemž vypadal, jako by její odpuštění jen ztížilo jeho vinu. Nečekal, až bude pokračovat. Jedním zoufalým lokem do sebe kopl svůj drink. Prémiový alkohol se zmocnil jeho smyslů a zbarvil mu tváře do skvrnité červeně. „Děkuji vám za pochopení, slečno Farrisová,“ zamumlal a přejížděl prstem po okraji prázdné sklenice. „Přísahám vám, že tomuto projektu dám naprosto vše. Nedovolím, aby byl váš geniální scénář pošpiněn.“

Celine mu věnovala jen nepatrný, zdvořilý úsměv. Potřebovala tento úvod nasměrovat ke svému skutečnému cíli. „Pane Rothe,“ začala a udržovala svůj hlas nenucený a metodický. „Máte tušení, kdo stojí za náhlým vzestupem Gemmy?“

Simon nakrčil obličej, obočí se mu stáhlo v nefalšovaném zmatku. Neohrabaně zavrtěl hlavou. „Nevím. Drží se ve stínu. Přišlo to shora.“

Celine pomalu přikývla. Dávalo to smysl. Kdokoli tahal za tyto masivní nitky, měl dostatek moci na to, aby zůstal zcela neviditelný, a vydával nedotknutelné příkazy, které ostatní museli slepě plnit.

Než se mohla vyptávat dál, těžké dřevěné dveře se odsunuly. Dovnitř vešel číšník a na stříbrném podnosu nesl umělecky naaranžované pokrmy. Na kratičkou vteřinu byla vidět chodba.

Toto vyrušení zlomilo zbytek zdrženlivosti, která Simonovi ještě zbývala. Alkohol převzal otěže a uvrhl ho do hlasité, vyčerpávající tirády. „Ten průmysl je mrtvý!“ zahučel a ignoroval číšníka. „Je to hřiště pro boháče, kteří si protlačují své oblíbence. Musím se před těmi pracháči plazit. Mladí herci odmítají pracovat! Veteráni se vezou na zašlé slávě! A publikum? Chce dokonalost, ale odmítá podpořit skutečné umění!“

Na druhé straně luxusní restaurace se atmosféra v jiném, honosně vyzdobeném soukromém salonku podobala stání na tenkém ledě.

Daphne prošla dveřmi, její značkové podpatky tiše klapaly o leštěnou mramorovou podlahu. Zastavila se a nechala svůj pohled přelétnout po scéně. Gideon se rozvaloval v koženém křesle, jeho vysoká, impozantní postava byla natočená k oknům sahajícím od podlahy až ke stropu. Třpytící se panorama města se odráželo v jeho temných, nečitelných očích. Jeden dlouhý, aristokratický prst vyklepával do desky stolu pomalý, neklidný rytmus.

Daphne se nadechla, aby se zkoncentrovala, a vykouzlila na tváři bezchybný, sladký úsměv. Ladně doplula ke stolu. „Omlouvám se, že jsi musel čekat, Gide.“

Klepání ustalo. Gideon otočil hlavu, jeho výraz byl mrazivě odtažitý. Podíval se na ni, jako by byla cizinka, která zkrátka zabloudila do špatné místnosti. „Nečekám dlouho,“ odpověděl. V jeho hlase nebyla ani špetka vřelosti.

Daphne spolkla náhlý knedlík v krku a vklouzla na židli naproti němu. Pokynula číšníkovi, aby jí podal jídelní lístek. „Máš chuť na něco dobrého? Nějaké preference pro dnešní večer?“ zeptala se, zkoušejíc zrádné vody jeho nálady.

Gideon na dlouhou chvíli nepřítomně zíral, jako by její hlas byl pouhým hlukem v pozadí. Pomalu a odměřeně se napil ledové vody. „Cokoli je v pořádku,“ řekl tónem, ze kterého čišela odtažitost.

Daphne si zachovala svou zářivou fasádu. „Dobrá tedy, postarám se o to.“ S nacvičenou elegancí zadala jejich objednávky a vrátila jídelní lístek číšníkovi. V okamžiku, kdy dveře zaklaply, si tiše a hravě povzdechla. „Upřímně, Tessa je prostě svůj případ. Pozve nás na večeři a pak se na nás na poslední chvíli vykašle.“

„To je v pořádku. Bez ní je tu větší klid,“ poznamenal Gideon. Znovu se zadíval z okna. Tessa, jeho rozmazlená mladší sestra, se vyznačovala notorickým nedostatkem hranic.

Daphne se jemně zasmála a zakryla si ústa. „Opatrně, Gide. Jestli to uslyší, ztropí obrovskou scénu.“ Naklonila se dopředu, překlenujíc fyzickou propast napříč stolem, a její bystré oči studovaly jeho ostře řezaný profil. Nastal čas otestovat skutečný problém. „Mimochodem, viděl jsi v posledních dnech titulky ze světa showbyznysu?“

V Gideonově chování nastal nenápadný, nebezpečný posun. „Ano. Viděl jsem je.“

„A?“ popíchla ho Daphne, udržujíc lehký, až škádlivý tón.

Gideon odložil sklenici. Cinknutí se v tiché místnosti hlasitě rozlehlo. Setkal se s jejím pohledem s naprostou, děsivou lhostejností. „Nemusíš se zabývat tak banálními drby. Už jsem dal Tobiasovi pokyn, aby tu situaci vyřešil.“

Daphne se zadrhl dech.

„Internet by už měl být dočista promazaný,“ pokračoval Gideon a vydal chladnou záruku. „Mluvil jsem s PR týmem. Podobné skandální incidenty se už nikdy nesmí opakovat.“

Byla to brutální, nezaměnitelné odmítnutí zabalené do zdvořilé korporátní mluvy. Daphne ucítila, jak se jí hrudí šíří krutá bodavá bolest. Úsměv jí na okrajích ztuhl, ale odmítla ho nechat opadnout. Sáhla po telefonu a otevřela prohlížeč. A skutečně, výbušné články, které je romanticky spojovaly, zmizely. Smazány. Jako by nikdy neexistovaly.

„Mně to nevadí,“ zalhala Daphne přiškrceným hlasem. „Hlavně když to tobě nezpůsobí žádné potíže.“

Na stůl se sneslo dusivé ticho. Napětí rostlo k nesnesení, dokud tiché zaklepání neohlásilo návrat číšníka. Plynulými, nacvičenými pohyby před ně postavil talíře s gurmánskými pokrmy.

Daphne vzala do ruky nůž a vidličku. Vzhledem k tomu, že s ní odmítal být jakkoli spojován, musela přesměrovat jeho pozornost na jedinou osobu, která jí neustále kazila plány. Ukrojila si malý kousek steaku, delikátně ho rozžvýkala a pak vypustila svou vypočítavou, vysoce toxickou poznámku.

„Ach, to mi připomíná,“ řekla ledabyle, jako by si vzpomněla na drobný detail. „Myslím, že jsem dnes narazila na slečnu Thorneovou.“

Gideonova tvář zůstala neproniknutelnou kamennou maskou. Nemrkl. Nepohnul se.

Daphne ho sledovala jako ostříž. „Zdá se, že má nového přítele. Tenhle je o dost starší. Vypadá zámožně. Rozhodně krok nahoru oproti tomu mladíkovi, co ji minule vyzvedával z nemocnice.“ Odmlčela se a zakroužila sklenkou vína. „No, dává to smysl. O ženu tak krásnou, jako je slečna Thorneová, se budou muži nepochybně ucházet. Je jen přirozené, že si najde nějaké... štědré obdivovatele.“

Gideon odstrčil židli. Dřevo drsně zaskřípalo o podlahu. Postavil se a tyčil se nad stolem. „Jdu na toaletu. Nespěchej.“

Nečekal na odpověď. Bez dalšího slova vyšel z místnosti, široká ramena měl napjatá a nechal za sebou zaklapnout dveře.

Daphne seděla jako přikovaná. Vteřinu poté, co zůstala sama, se její elegantní, sladká fasáda roztříštila na kousky. Upustila příbor. Cinkot se rozlehl prázdnou místností. Prázdně zírala na volnou židli naproti sobě a těžké ticho jejího vlastního selhání jí drtilo hruď.

Zvedla třesoucí se ruku a přes skleněnou přepážku na sebe upozornila procházejícího číšníka. „Zabalte mi nějaký dezert s sebou,“ poručila dutým hlasem.

Zatímco v soukromém salonku dál v chodbě nejevil Simonův monolog způsobující bolest hlavy žádné známky toho, že by měl ustat. Rozčiloval se nad castingovými režiséry, rozpočtovými škrty a línými producenty.

Celine si přitiskla dva prsty k tepajícím spánkům. Potřebovala uniknout. „Pane Rothe,“ přerušila ho jemně, ale pevně. „Paige je na toaletě už celou věčnost. Raději se na ni půjdu podívat. Na chvíli mě omluvte.“

Nečekala, až začne protestovat. Popadla své psaníčko, vyklouzla ze dveří a téměř úplně je za sebou přivřela.

Opulentní, tlumeně osvětlená chodba byla v ostrém kontrastu s dusným vzduchem soukromého salonku. Celine se zhluboka nadechla, ale úleva jí odumřela v krku.

Jen několik kroků od ní stál Gideon a vyzařoval ze sebe temnou, dusivou auru.

Jejich oči se setkaly. Jeho bezedný, zádumčivý pohled ji zasáhl silou fyzického úderu. Měl v sobě nepopíratelnou moc roztříštit její pečlivě vybudovanou vyrovnanost a donutil její srdce divoce bušit o žebra. Stál tam jako socha a zíral na ni, v temných očích se mu stahovala bouře.

Než stačila Celine toto setkání zpracovat, těžké dveře za ní se rozletěly dokořán. Do tiché chodby se rozlehl Simonův silně opilý, přehnaně láskyplný hlas, který si mohl vyslechnout kdokoli.

„Slečno Farrisová! Zbytečně se nezdržujte!“ zahučel nahlas a hlas se mu odrážel od mramorových stěn. „Mám vám toho ještě tolik co říct! Budu čekat! Vy jste jediná, kdo mi opravdu rozumí!“

Načasování to bylo naprosto katastrofální.

Gideon zatnul čelist. Bouře v jeho očích zkrystalizovala do čistého, nefalšovaného opovržení. Rty se mu zkroutily do chladného, hluboce pohrdavého úšklebku, když po ní přejel pohledem od hlavy až k patě. V jediném pohledu ji odsoudil a ponížil.

„Takže k tomuhle jsi klesla?“ ušklíbl se Gideon a jeho hlas zněl jako jedovaté šlehnutí bičem. „Nejsi vůbec vybíravá, co? Jsou pro tebe peníze opravdu tak důležité, že ses snížila na tuhle úroveň?“

Celine se vařila krev. Rozhlédla se po chodbě a všimla si několika hostů, kteří se za hlukem otáčeli. Zoufale se snažila vyhnout ponižující, výbušné veřejné scéně, a tak ignorovala jeho krutá slova, otočila se na podpatku a vydala se pryč.

Neušla ani dva kroky.

Gideonova ruka vystřelila děsivou rychlostí. Jeho dlouhé prsty se jí sevřely kolem paže jako ocelový svěrák. Prudce s ní trhl dozadu a silou ji přimáčkl přímo ke své pevné, neústupné hrudi.

Fyzický náraz ji omráčil. Klopýtla a dech se jí zadrhl, když ji okamžitě zahalila jeho ohromující, opojná vůně bohatého cedrového dřeva a svěží máty. Žár jeho těla ji pálil skrz tenkou látku jejích šatů.

Gideon sklonil hlavu a tváří se intimně otřel o její citlivé ucho. Z jeho horkého dechu jí po zádech přeběhlo bezděčné zachvění, ale jeho slova ji měla za cíl zničit.

„Řekni mi,“ zašeptal agresivně, hlas mu klesl do ponižujícího, dehonestujícího tónu. „Kolik přesně vynáší hrát starci zoufalou vydržovanou milenku? Dvě stě tisíc? Tři sta tisíc?“

Celininy oči zableskly naprostou zuřivostí. Zapřela se mu rukama do hrudi a snažila se mezi nimi vytvořit nějaký prostor. „Okamžitě mě pusť,“ dožadovala se ledovým hlasem třesoucím se vztekem. „Přestaň promítat své špinavé, zvrácené myšlenky do mé reality!“

Jeho železné sevření se jí kolem pasu jen bolestivě stáhlo a odmítlo ustoupit byť o jediný centimetr. Naklonil se ještě blíž, v temných očích mu blýskalo nebezpečí a temné pobavení.

„Špinavé myšlenky?“ rýpl si Gideon, na rtech mu pohrával krutý úsměv. „Proč se raději nebavíme o tvých špinavých činech? Jestli ti jde jenom o peníze, hledáš na špatném místě.“ Sjel pohledem po jejím krku dolů, arogantní a posměšný. „Měla bys mě prostě pořádně poprosit. Kdo ví? Třeba bych mohl být o poznání štědřejší než tvůj ubohý starý milenec.“

Nesnesitelné napětí se v jediném okamžiku roztříštilo.

Celine si prudce vytrhla paži. Rozmáchla se rukou vzduchem s každou kapkou síly, kterou v sobě měla.

Plesk!

Ostrý, dunivý úder se rozlehl až na konec elegantní chodby. Její dlaň prudce dopadla na jeho aristokratickou tvář a dopad zaštípal na její vlastní kůži.

Gideonovi škubla hlava do strany. Chodba vibrovala katastrofálním dopadem této facky.

Celine se nekontrolovatelně třásla výbušnou směsí hluboké zuřivosti a naprostého šoku a zírala na profil jeho tváře. Hruď se jí prudce zvedala.

„Co je to s tebou od základu špatně, Gideone?“ vyprskla rozzuřeně a její hlas se rozlehl v dusivém tichu.