Málokdy bývala Valerie kvůli jeho práci tak rozzuřená.

Alaric se podíval ženě do očí a přemítal, zda za to může to ostré, jasné světlo.

Nebo snad slzy, které se jí leskly v očích.

„Už je pozdě, Valerie, jdi spát. Nemusíš zítra do práce?“ Zdálo se, že Alaric nechce v tomto tématu pokračovat. Vzal Valerii za ruku a chtěl, aby si lehla.

Valerie však byla pevně rozhodnutá. Zůstala sedět naproti němu,