Z luxusního pozorovacího bodu VIP salonku ve druhém patře Obsidiánové arény Cassian Vane nespouštěl pohled z úchvatné dívky z lesa. Na jeho ostrých rysech se mihl záblesk upřímného pobavení. Odvrátil se od skla a plácl Lennoxe Crofta po rameni.

"Přestaň civět a vsaď si," přikázal mu Cassian nenuceným tónem, který však neponechával žádný prostor pro diskuzi.

Lennox zamrkal a odtrhl pozornost od svého digitálního tabletu. "Cože? Na koho?"

Cassian se opřel zády o rám okna a ukázal na jasně osvětlenou podlahu arény pod sebou. "Na ni."

Zatímco se chaotický dav soustředil na rozvíjející se představení, Lennox uposlechl rozkaz. Během několika okamžiků vložil tichou, avšak ohromující sázku ve výši jednoho milionu dolarů na Valeriinu výhru. Bylo to tiché číslo, které brzy sešle vlny podzemním sázkovým poolem, ale prozatím zůstalo jejich tajemstvím.

Dole na hliněné podlaze se do Valerie opíraly ostré reflektory. Líně zvedla svůj těžký dřevěný luk. Natáhla hrubou tětivu a uvolnila první šíp lhostejným, téměř uvolněným mrsknutím zápěstí. Šíp plachtil vzduchem a zabodl se do hlíny – terč minul o obrovský kus.

Aréna vybuchla. Krutý posměch a výsměch se odrážely od betonových stěn.

"Já to věděl! Je to jen hezká tvářička, nic víc!" zařval muž u přední řady a jeho hlas prořízl hluk.

"Jo, žádná podstata! To je vtip!" přitakal další divák a rozhodil rukama.

"Vypadá to, že nás dnes čeká dobrá podívaná. Ten striptýz za trest se určitě konat bude!" zajásal další a s očekáváním si mnul ruce. Vzrušení mezi diváky rychle rostlo, jejich oči lačnily po ponižujícím představení.

Uprostřed hromového smíchu jim Valerie nevěnovala pozornost. Její výraz zůstával nečitelnou maskou, když nabíjela druhý šíp. Zatáhla za tětivu a nechala ho letět. Další rána mimo.

Smích davu se jen stupňoval. Valerie pohyb zopakovala ještě třikrát, přičemž její provedení bylo záměrně nedbalé. Pět šípů vypáleno jako blesk. Získáno nula bodů.

Aby si nyní zajistila vítězství, potřebovala pětkrát po sobě zasáhnout přesně střed. Obecenstvo se nad tou představou ušklíbalo, brali zápas za rozhodnutý vtip a pochybovali, že by to bylo jen vzdáleně možné.

Tate se smál tak silně, že se popadal za břicho. Obojíma rukama bušil naplocho do dřevěného diváckého stolu a ramena se mu třásla obrovským pobavením. Ukázal na ni přes celou podlahu a křičel, aby ho bylo přes ten ohlušující posměch slyšet.

"Prostě přiznej porážku!" křičel Tate. "Jestli mě teď poprosíš, možná tě z toho pustím, jen když se svlékneš do půlky!" Vzhledem k teplému počasí a jejím lehkým elegantním šatům tím jasně naznačoval, že by musela tančit jen ve spodním prádle.

Nenechána se vyvést z míry nepřátelským prostředím a Tateovými sprostými narážkami, Valerie jeho směrem vrhla mrazivý pohled. Ležérní lhostejnost jí z očí zmizela. Změnila postoj a nohy pevně opřela o zem. Byl čas začít to brát vážně.

Nahoře ve VIP lóži Lennox kroutil hlavou v čiré nedůvěře. "Prohraje to."

Cassian zůstal opřený o sklo sahající od podlahy ke stropu, s uvolněným výrazem, avšak sebevědomým tónem. "Ne tak docela."

Lennox zůstával skeptický, dokud se znovu nepodíval na podlahu arény a náhle ostře nespokojeně nevydechl. "Co to..."

Dole Valerie znovu pozvedla luk. Tentokrát zmizela lenivá aura. S bezchybnou, strojovou přesností natáhla tětivu pevně k tváři. Uvolnila. Šíp prořízl vzduch a vrazil přesně doprostřed terče.

Dokonalých deset.

Posměšný smích v aréně ztichl v jediném okamžiku. Davy zaplavilo ohromené ticho. Ještě před chvílí každý výstřel minula. Začalo se ozývat reptání, lidé přemýšleli, jestli to bylo pouhé štěstí, jako když slepá kočka narazí na mrtvou myš. Někteří dokonce šeptali, že musela podvádět.

Než to kdokoli stačil vůbec zpracovat, Valerie vytáhla z toulce další šíp. Nezaváhala ani na zlomek vteřiny. Tětiva cvakla. Tichou místností se rozlehl další těžký úder.

Deset bodů.

V záblesku rychlých, plynulých pohybů vystřelila ještě třikrát. Každý šíp zasáhl přesně střed, jejich opeřené konce se ve středu vnitřního kruhu prakticky dotýkaly.

Padesát bodů z jejích posledních pěti výstřelů. Získala zničující, nepopiratelné vítězství.

Dav zíral s otevřenými ústy. Realita na ně dopadla jako stříknutí ledové vody. Své první pětice výstřelů úmyslně zahodila. Chtěla všem v místnosti dokázat, že by mohla Tatea porazit jen pěti šípy místo deseti. Byl to zdrcující úder, který jasně naznačoval, že Tatea neviděla ani jako vzdáleně důstojného soupeře.

Najednou se ze zadní části místnosti ozval výkřik. "Podívejte se na obrazovky! Někdo vsadil na tu holku milion dolarů!"

Hlavy se obrátily směrem k digitálním tabulím. Hluboce šokovanému davu v jasných číslech zářila obrovská výplata výhry. Každý cent, co na Tatea vsadili, byl pryč.

Valerie sklonila svůj luk. Obrátila se k Tateovi s nepatrným, nemilosrdným úsměvem na rtech.

"Pojď, tancuj," poručila a její hlas zvonil čistě. "Ujisti se, že si tu tvou nevzhlednou postavu všichni pořádně prohlédnou."

Tate ztuhl a tvář mu ztratila veškerou barvu. Rozhlížel se kolem a očima těkal po východu, s myšlenkou na rychlý útěk. Ale krvelační přihlížející, vzpamatovávající se ze svých prohraných sázek, obrátili svůj hněv proti němu. Ruce ho silou strčily na centrální pódium.

"Tancuj! Tancuj! Tancuj!" skandovalo publikum.

"Co se děje? Neumíš prohrávat?" ozvalo se z přední řady.

S obličejem hořícím hlubokou ostudou začal Tate neochotně tancovat. Jeho pohyby byly prkenné a neohrabané. Jak houpal boky a začal se svlékat, začalo být bolestivé se na tu scénu dívat.

Valerie neměla zájem jeho ubohé vystoupení dále sledovat. Otočila se zády k pódiu, odešla z jámy pro soutěžící a klidně opustila Obsidiánovou arénu.

Nechtěla obtěžovat rodinného řidiče, a tak vystoupila na chodník s úmyslem chytit si taxík. Místo toho vrazila přímo do Garetha s Monicou.

Monica se křečovitě držela Garethovy paže jako záchranného lana. V okamžiku, kdy Valerii spatřila, se vrhla vpřed.

"Valerie, ty jsi už venku?" z Moničina hlasu odkapávala neupřímná, přehnaně dramatická starost. "S Garethem jsme se o tebe právě šli podívat. Měli jsme o tebe strach, že by tě někdo mohl šikanovat. Jsi v pořádku?"

Chytila Valerii za paži. Její ostré, upravené nehty se bolestivě zaryly skrz látku rovnou do Valeriina masa.

"Ztrať se!" vyštěkla Valerie. Prudkým trhnutím ramene uvolnila svou paži.

Monica vydala nacvičený, dramatický výkřik. Hodila svou váhu dozadu a zhroutila se na hrubý chodník. Stočila se do klubíčka a dokonale předstírala, že ji Valerie strčila na zem. Stalo se to tak rychle.

"Monico!" Gareth k ní přispěchal na pomoc. Padl na kolena, ovinul paže kolem své snoubenky a vytáhl ji nahoru. S hlubokým opovržením pohlédl na Valerii, v očích mu hořela nenávist. "Monica o tebe měla starost a požádala mě, abych na tebe dohlédl! Takhle jí oplácíš její laskavost? Fyzickým násilím?"

Valerie se nahlas ušklíbla. Podívala se na něj a v očích měla čisté pohrdání. "Šli jste na mě dohlédnout? Opravdu si myslíš, že jsi tak důležitý, aby se ti všichni klaněli? Co si o sobě vůbec myslíš?"

Její slova prořízla jeho sebeovládání. Rodina Mercerových byla v Oakhaven City prominentním klanem. Nikdo se nikdy neodvážil takhle s ním mluvit. Garethova tvář se zbarvila hluboce doruda a bezprecedentní, výbušná zuřivost ho na okamžik připravila o řeč.

"Ty..." zakoktal se Gareth a ukázal na ni třesoucím se prstem, příliš rozzuřený na to, aby dokázal zformovat celou větu.

Valerie se schválně naklonila blíž a na rtech jí hrál posměšný, provokativní úsměv. "Copak se děje, pane Mercere? Chcete mě uhodit?"

Její výzva těžce visela ve vzduchu. Těch jeho pár slov v ní zažehlo prudký hněv. Brzděna jen tenkou nitkou sebeovládání by toho arogantního muže nejraději srazila k zemi.

Monica, tajně se opájející chaotickým klínem, který mezi ně vrážela, chytila Garetha za košili. Oči se jí zalily slzami, když třesoucím se hlasem prosila: "Garethe, prosím, nezlob se na Valerii. To je všechno moje vina. Jen si ventiluje svou frustraci. Prosím, neber si její slova k srdci!"

Její vypočítavá sladkost tvořila dokonalý kontrast, takže Valerie působila jako vyšinutý, zákeřný agresor na ulici.

"Pojďme," vyštěkl Gareth tvrdě na svou bývalou snoubenku. Pevně chytil Monicu za ruku a začal ji odvádět ke svému zaparkovanému luxusnímu vozu.

Napjatou atmosféru roztříštilo náhlé zahřmění hromu. Obloha se bez varování otevřela a v hustých provazcích začal padat prudký, nečekaný letní déšť. Přede dveřmi arény nebylo žádné přístřeší, žádné místo, kde by se dalo před lijákem ukrýt.

Valerie stála na chodníku, zatímco chladná voda začala dopadat na její kůži.

Gareth se usadil na místo řidiče. Monica, pohodlně usazená na suchém sedadle spolujezdce, pomalu stáhla tónované okénko. Mírně se vyklonila a nabídla blahosklonné, charitě podobné pozvání.

"Valerie, nasedni do auta," zavolala Monica přes hluk deště. "Nenech se venku promočit v tak ledovém lijáku."

Valeriiny oči se zúžily. Otevřela ústa, aby vyslovila jízlivou odpověď, která by Monice smázla ten samolibý výraz z tváře.

Dříve, než její rty opustilo jediné slovo, se kolem jejího pasu zezadu hladce ovinul pevný, neuvěřitelně silný stisk.

Zaskočena náhlým fyzickým kontaktem Valerie zalapala po dechu a rychle vzhlédla. Zjistila, že zírá přímo do výjimečně pohledné tváře. Jeho ostrá linie čelisti a hluboké, panovačné oči byly nápadné a dominantní; tyčil se nad ní jako nějaké ďábelské zjevení v náhlé bouři.