Když Monica viděla, jak je Gareth na chvíli ohromen Valeriiným ledovým chováním, rychle k němu přistoupila. Jemně zatahala za jeho bezchybný rukáv, naklonila se těsně k němu a naléhavě zašeptala. "Garethe, měl bys s ní jít promluvit. Včera byla rozrušená. Dokonce vyhrožovala, že zruší vaše zasnoubení!"

Gareth se probral ze svého omámení. Jeho hezká tvář se při zmínce o zasnoubení zkřivila opovržením. Hlasitě se ušklíbl, zvuk se nesl napříč první řadou lavic. "Tím líp!"

Překřížil ruce a v duchu protočil panenky. Předpokládal, že jde o další z Valeriiných ubohých, manipulativních tahů. Neustále hrála hry, aby získala jeho pozornost. Přesto, když se mračil na její profil, Valerie zůstala klidná. Oči měla stále upřené na stránky otevřené knihy. Pomalu obrátila list a chovala se, jako by jeho přítomnost v místnosti neměla vůbec žádný význam.

Napjaté ticho třídy se o chvíli později prolomilo, když zazvonilo. Vzduch se naplnil skřípěním židlí, ale hluk rychle utichl, když se Tate Adler odstrčil od své lavice. Nos mu po jejich dřívější potyčce stále pomalu krvácel a špinil mu límec. V touze získat zpět před spolužáky ztracenou hrdost probodl pohledem celou místnost.

Vmetl Valerii zuřivou poznámku a nahlas před všemi ji vyzval. "Jestli na to máš odvahu, sejdi se se mnou po škole v podzemní Obsidiánové aréně! Postarám se o to, aby ses naučila, co to znamená, když tě někdo srovná do latě."

Obsidiánová aréna byla největším podzemním dějištěm soutěží a sázek v Oakhaven City. Bylo to místo, kde byly sázky absolutní.

S vědomím, že namyšlený hlupák jako Tate potřebuje dostat lekci natrvalo, se Valerie ani neobtěžovala vzhlédnout od textu. "Jasně," odvětila s ležérním, odmítavým sebevědomím.

Její okamžité přijetí výzvy vyvolalo ve třídě hmatatelné záchvěvy očekávání. Šepot propukl jako požár.

Uprostřed sílícího štěbetání se Monica otočila zpět ke Garethovi. Předstírala hluboké obavy, s široce rozevřenýma očima. "Garethe, půjdeš se na to představení podívat? Mohl bys zasáhnout, kdyby ji šikanovali příliš surově."

"Nepůjdu," odmítl Gareth přezíravě. Popadl svou tašku a odešel. Už jen pouhý zvuk Valeriina jména v něm spouštěl reflexivní averzi.

Když školní den skončil, ukázalo se, že příslibu dramatu nelze odolat. Téměř každý z celého ročníku se vyhrnul z kampusu a zamířil rovnou do stinných hlubin podzemní Obsidiánové arény. Zuřivě debatovali vzrušením, dychtiví po tom, být svědkem Valeriina nadcházejícího ponížení.

Sestup do arény odhalil obrovský prostor naplněný pachem potu a ozónu. Dole u osvětlené lukostřelnice vrhala ostrá zářivková světla drsné stíny na betonové stěny. Tate už čekal poblíž stojanů se zbraněmi. Na pohmožděné tváři se mu roztahoval lstivý, arogantní úšklebek. Pevně věřil, že náročná fyzická síla a přesnost, kterou lukostřelba vyžaduje, zaručí její pád.

Když Valerie sešla po kovových schodech a přiblížila se ke střelnici, Tate si z jejího počátečního mlčení utahoval. "Copak se děje? Už dostáváš strach? Pamatuj si, že jakmile jednou vstoupíš do Obsidiánové arény, vycouvat už nepřichází v úvahu."

Valerie si klidně prohlédla těžké kompozitní luky a vzdálené terče. Obdařila ho chápavým úsměvem. "Jsi si jistý, že tohle je to, co chceš?"

Tate se naklonil blíž. Z jeho hlasu kapala zloba, když shromážděným studentům veřejně oznámil brutální sázky. "Taková je dohoda. Ten, kdo prohraje, musí předvést ponižující striptýz přímo tady, uprostřed arény, aby ho všichni viděli. Myslíš, že to zvládneš?"

Okolním davem projelo hromadné zatajení dechu. Studenti si vyměňovali šokované pohledy.

"Páni, to je extrém!" zašeptal jeden ze spolužáků.

"Tentokrát je v pěkném průšvihu. Tenhle trest je brutální."

Valeriin úsměv se v reakci na hrozbu rozšířil. Tate neměl ani tušení, že lukostřelbu od svých osmi let tvrdě trénuje. Myslel si, že ji dostal do pasti, ale ve skutečnosti si jen s nadšením kopal vlastní hrob.

Nenechána se vyvést z míry hromadným zatajením dechu okolního davu ani vychýlenými sázkami, které silně favorizovaly Tatea, ležérně přistoupila ke střelecké čáře. Jen jeden člověk z davu na ni vsadil malou částku, a to zjevně spíš ze soucitu než z důvěry.

Tate se ušklíbl a snažil se před publikem působit velkoryse. "Dám ti náskok. Vem si dva výstřely navíc. Považuj to za laskavost."

Valerie jeho posměšnou nabídku bez rozmyslu odmítla. "Mějme to už za sebou," pronesla naplocho. "Nemám čas na to, abych jím tady plýtvala."

Její nonšalance Tatea rozzuřila a popadl svůj luk ze stojanu. Jeho obličej zrudl. "Ty nevděčný spratku! Nechoď pak za mnou brečet, až to bude ošklivé!"

Tate agresivně nabil svůj první šíp, natáhl tětivu a vystřelil. Šíp prořízl vzduch a s tupým zaduněním zasáhl terč. Získal šest bodů. Slušný začátek.

Jeho přátelé okamžitě propukli v jásot. "Do toho, Tateu! Je to všechno na tobě, jestli dnes uvidíme tanec!"

Druhý výstřel zasáhl osmibodový kruh, což jeho ego povzbudilo ještě víc. Tateův obličej zrudl vzrušením. Přes rameno zakřičel: "Valerie, ty stoprocentně prohraješ!"

Vystřílel zbytek ze svého toulce. Šípy se zapichovaly v rychlém sledu. Získal čtyři, šest, dva a nakonec dokonalých deset. Svých deset po sobě jdoucích výstřelů zakončil s úctyhodným počtem osmačtyřiceti bodů.

Předváděl své vysoké skóre, vypnul hruď a hlasitě se davu chlubil. Pak se obrátil na Valerii a ušklíbl se. "Takže pokud mě hned teď začneš prosit, abych tě z toho pustil, možná to zvážím."

Valerie se v duchu pošklebovala nad jeho podprůměrným výkonem. Osmačtyřicet bodů byla hračka. Ladně vystoupila vpřed, aby se ujala řady. Oblečená v rozevlátých elegantních červených šatech vypadala v drsném podzemním sázkařském kruhu nepatřičně. Přesto, když plynule vzala do rukou těžký dřevěný luk, ovládla prostor bez sebemenší námahy.

Postavila se pevně na střeleckou čáru. Mírně zvedla bradu a natáhla tlustou tětivu. Dřevo pod obrovským tlakem zaskřípalo. Její pohyby oplývaly pomalou, hypnotizující precizností. Nepopiratelná ladnost a nečekaná síla v pažích, které předvedla, diváky okamžitě ohromily. Natažení luku profesionální úrovně vyžadovalo značnou sílu horní poloviny těla, což byla přesně ta slabina, kterou Tate doufal využít. Přesto Valerie držela silné napětí pevně, její nádherná tvář byla klidná a ostře soustředěná na vzdálený střed. Dříve posměšný dav utichl, naprosto uchvácen jejím úchvatným postojem.

Zezadu od publika se ještě neslo několik závistivých zašeptání.

"Dělá to jen na oko," zamumlal kdosi zahořkle.

"Jen divadýlko, chybí tomu podstata. Vsadím se, že ten šíp nedokáže ani vystřelit!"

Jak kolem lukostřelnice sílil hlahol davu, začali se scházet další návštěvníci arény, aby se podívali, kvůli čemu ten poprask.

Vysoko nad podlahou arény, v exkluzivním VIP salonku ohrazeném tónovaným sklem, byl chaotický hluk nižších pater pouze tlumeným hučením. Luxusní místnost nabízela dokonalý, ničím nerušený výhled na sázkařská podlaží pod ní.

Lennox Croft stál u skleněné stěny a držel v ruce digitální tablet. Zrovna uprostřed vážné zprávy o podnikání se prudce zastavil uprostřed věty. Dychtivě ukázal na představení odehrávající se dole.

"Cassiane, podívej!" naléhal vzrušeně Lennox a ťukal na sklo. "Podívej na tu úchvatnou holku, jak tam dole střílí z luku!"

Cassian Vane seděl opřený v plyšovém koženém křesle uprostřed místnosti. Za normálních okolností o takové veřejné divadlo nejevil sebemenší zájem. Podzemní sázky a školní rivalita ho k smrti nudily. Ale pouhé vzrušení v Lennoxově hlasu bylo natolik neobvyklé, že to přitáhlo jeho pozornost.

Cassian položil sklenici s pitím a nenuceně se naklonil dopředu. Ze zvědavosti se sklem podíval dolů.

Jeho oči se zafixovaly na dívce v rozevlátých červených šatech, jež držela natažený luk. Jeho pohled okamžitě zamrzl.

Okamžitě ji poznal. Jemné rysy, chladné soustředění, neústupný postoj držící těžkou tětivu pevně napnutou.

Není to náhodou ta troufalá dívka, co na mě měla zálusk? pomyslel si Cassian a jeho zájem najednou vzrostl.