„Věřím vám,“ odpověděl Brock jedním slovem a stiskl její dlaň ještě pevněji. Došlo mu to – to vysvětlovalo, proč byla tak lekavá. Sám si toho všiml. Kdykoli na ni narazil nebo šel po ulici naproti ní, zdálo se, že ji někdo sleduje. Nebyla vyděšená a nervózní jen tak pro nic za nic. A nevymýšlela si; ani nebyla blázen. Očividně ji někdo pronásledoval.

„V kolik chodíte do práce?“ zeptal se. Podívala