Honosný exteriér aukčního domu Aurum zalévala hřejivá, zlatavá záře okázalého osvětlení a vytvářela dokonalé jeviště, na němž městská elita předváděla své bohatství a společenské postavení. Přímo uprostřed této patolízalské pozornosti stáli Arthur Kensington a jeho pečlivě upravená dcera Chloe, dychtivě se slunící v neústupném obdivu shromážděného davu. Chloe dokonale hrála roli oblíbené, zbožňované hvězdy a všeobecně považované budoucí nevěsty mocné rodiny Prescottových a s půvabem si vychutnávala záplavu chvály, která se na ni snášela. Její pečlivě pěstované úsměvy skrývaly vypočítavou mysl a její myšlenky se dychtivě a ambiciózně upínaly k očekávanému příjezdu Gideona Prescotta.

Tato veselá, samolibá atmosféra však byla roztříštěna, když z okraje davu zazněl ostrý, ohromený hlas. „Hej, není to Valerie, kterou před sedmi lety poslali do vězení?“

Elegantní dav se okamžitě rozestoupil jako Rudé moře. Valerie sebevědomě vykročila vpřed a vstoupila přímo do zářivého světla jako oslnivé zjevení z jiného světa. Bezchybně oblečená v dechberoucích, na míru šitých černých večerních šatech bez ramínek, které dokonale zdůrazňovaly její půvabnou, elegantní postavu, nevypadala ani trochu jako ta zničená, poražená žena, kterou si město pamatovalo. Hladká látka zvýrazňovala její labutí šíji a jemné klíční kosti, čímž umocňovala její smyslnou postavu. Po jejím boku stál v aristokratickém postoji křehký, nápadný malý chlapec v elegantním kostkovaném obleku. S tmavými vlasy a ušlechtilými rysy připomínal okouzlujícího, disciplinovaného mladého prince.

Chloein zářivý úsměv okamžitě zamrzl do groteskní masky. Její pečlivě udržovaná fasáda praskla a odhalila náhlou bouři čirého šoku a jedovaté nenávisti. Chloe byla přesvědčená, že Valerie měla bídně zahynout v krutých podmínkách mužské věznice, do níž ji nechala poslat. Přesto tu teď proti všem předpokladům stála, zářivější a mocensky vyrovnanější než kdy předtím, a před celou eastportskou smetánkou bezostyšně předváděla nemanželské dítě.

Šokovanými diváky se rychle rozletěl pohrdavý, zlomyslný šepot. „Je to opravdu ona. Nekolovaly snad zvěsti, že zemřela ve vězení?“ zamumlala jedna ze společenské smetánky. „Nejenže šla do vězení, ale přivedla si i bastarda,“ ušklíbla se další. Dav se vysmíval Valeriinu odvážnému a nestoudnému návratu na vrchol vysoké společnosti a nahlas vzpomínal na skandální, nezapomenutelnou noc, kdy jí všemocný Gideon Prescott před sedmi dlouhými lety osobně nasadil pouta. Pohled na pohledného malého chlapce stojícího po jejím boku sloužil pouze k posílení starých, zlomyslných fám o její údajné nevěře.

Rozzuřený tím, co považoval za katastrofální, neodpustitelnou ostudu jejich pečlivě udržované rodinné pověsti, vystoupil Arthur vpřed. Zlostí zbrunátněl ve tváři, hruď se mu zvedala, jak na ni hleděl s hlubokým znechucením. „Ty nestydatá ženská! Jak se opovažuješ vrátit! Vezmi si toho svýho bastarda a vypadni. Myslíš si, že můžeš vstoupit do aukčního domu Aurum?“ odplivl si jedovatě.

Chloe využila příležitosti zahrát si svou oblíbenou roli a rychle nasadila bezchybnou fasádu nevinného, hluboce znepokojeného překvapení. „Valerie, nemůžu uvěřit, že jsi zpátky. Myslela jsem, že jsi od nás odešla, abys utekla s tamtím mužem. Tohle je tvoje dítě? Tak moc vyrostl.“ Její promyšlená, sladce jedovatá slova obratně přiživovala znechucení okolního davu a barvitě vykreslovala Valerii jako podvodnou, špinavou ženu, která zbaběle uprchla, aby porodila nezákonné dítě. Samolibá a v nitru triumfující Chloe pevně věřila, že dokáže Valerii před očima všech snadno zadupat, stejně jako v minulosti.

Než si však Chloe mohla své vykonstruované vítězství plně vychutnat, nočním chladným vzduchem se náhle prudce rozlehla ostrá, zvonivá facka. Po úderu Chloe prudce trhla hlavou do strany a na bledé tváři jí zůstal výrazný červený otisk. Celý dav zůstal naprosto ohromen v bezdechém, ochromeném tichu. Valerie stála vzpřímeně, její ruka pomalu klesala a na rtech jí pohrával chladný, vzdorovitý a děsivě klidný úšklebek.

„Chloe, nehraj se mnou tyhle hry, nebo toho budeš litovat,“ varovala ji hlasem prosáklým mrazivým, smrtícím chladem.

„Ty zlá ženská!“ zařval Arthur a otcovský hněv v něm vybuchl. Vrhl se kupředu, pěsti pevně sevřené, odhodlaný fyzicky pomstít svou oblíbenou, milovanou dceru.

Ale Valerie už nebyla tou slabou, křehkou, snadno manipulovatelnou dívkou jako před sedmi lety. S děsivou rychlostí a dokonalou přesností zachytila Arthurovo blížící se zápěstí ve vzduchu. Její sevření neúprosně zesílilo, železný svěrák se zaryl do jeho kůže, dokud jeho tvář rychle neztratila veškerou barvu.

„Pusť! To mi chceš zlomit ruku?“ zalapal Arthur po dechu a tvář se mu zkřivila náhlou, ostrou bolestí, zatímco se marně snažil vyprostit.

„Doporučuji ti, abys mě přestal provokovat, pokud nechceš mít tu ruku zlomenou,“ pronesla Valerie klidně, bez jediného náznaku vřelosti, a pro zdůraznění varování ještě zesílila své nelítostné sevření.

Zcela ponížená Chloe si opatrně držela jasně rudou, pálící tvář a okamžitě se uchýlila k roli tragické oběti. Její tvář se proměnila v ubohý obraz přehnaných obav a žalu. „Valerie, jak ses mohla snížit k něčemu takovému? Jen tátu zklameš a ubližuješ mu,“ plakala tiše.

„Chloe, už dost toho divadla,“ odsekla Valerie tónem prosyceným neskrývaným opovržením. „Praštila jsem tě jednou a nebudu váhat to udělat znovu, pokud mě donutíš.“

Když Valerie v Chloeiných očích spatřila skrytý jed a hluboký odpor, vykouzlila na rtech mrazivý, dravý úsměv. „Netrap se. Získám zpět vše, co mi rodina Kensingtonových dluží.“

Když upírala pohled na své zrádné rodinné příslušníky, její vnitřní odhodlání ztvrdlo v neproniknutelnou ocel. Od chvíle, kdy zdědila tento život a toto tělo, byla neústupně odhodlaná zajistit, aby každý jeden člověk, který se vůči původní majitelce dopustil zlomyslné křivdy, čelil brutálním, tvrdým a nevyhnutelným následkům. Otevřeně vyhlásila rodině Kensingtonových válku a nechala ztichlý dav i běsnící Chloe čekat na to, jak hodlá obejít přísné požadavky na vstup do aukčního domu.