Garrison se vyškrábal vpřed a prolomil zamrzlé napětí v hlavní ložnici. Jeho hlas zněl stísněně, jak se snažil rychle vysvětlit ten obrovský přehmat. "Sloane, počkej. Leo je malý. Jeho otec tu moc není, aby ho vedl. Prostě se spletl a hledá mužský vzor."

Sloane si nechala ruce zkřížené na hrudi. Její pohled přelétl přes jeho zběsilý výraz. "Je to tak?" Na její krásné tváři se mihl temný, nečitelný stín. Nechala ticho chvíli protáhnout. "Na vteřinu mě napadlo, jestli třeba nemůžu mít děti a ty jsi ho tak moc chtěl, že jsi nechal cizí dítě, aby ti říkalo tati."

Garrison sebou trhl. Ta slova ho zasáhla jako fyzická rána. "Jak by sis to mohla myslet?" zamumlal. Ohryzek mu poskočil. Zmocnila se ho panika, jasně patrná v náhlém rozšíření jeho očí. "Chci jenom naše dítě."

Sloane na něj zírala. Pod svým naprostým odporem ucítila, jak se jí vzedmulo hluboké, temné zadostiučinění. Sledovat jeho do očí bijící, dvoutvářné představení bylo fascinující. Stál tam a kázal o tom, jak moc chce jejich dítě, a přitom ona znala pravdu. Vzpomněla si na hořkou chuť vitamínových pilulek, které jí každé ráno podával, maskoval je za doplňky stravy, které měly připravit její tělo na těhotenství. Čtyři roky ji dopoval, aby přesně této možnosti zabránil. Ať si ten ubohý podvodník s tou rozvracečkou rodin hrají na schovávanou. Ať se pod jejím pohledem potí.

Na druhém konci místnosti vstoupila do ticha Chloe. Její výraz se změnil do vyumělkované masky omluvy. Položila jemnou ruku na Leovo malé rameno. "Strašně se omlouvám, Sloane. Leo umí být někdy tak tvrdohlavý." Zmanipulovala svůj tón, takže zněl měkce a bezmocně. "Když si s ním Garrison teď hned nepůjde hrát, ztropí obrovskou scénu. Bude to budit celý dům. Vadilo by ti to?"

Leo svíral své stříbrné letadýlko. V zarudlých očích se mu zaleskly slzy. Vzhlédl ke Garrisonovi a žadonil s patetickou intenzitou. "Tati, neposlouchej tu zlou paní. Hraj si se mnou. Prosím?"

Sloane uvolnila zkřížené paže. Podívala se na plačícího chlapce, pak na prosící matku a nakonec na provinilého manžela. Chladně přikývla a propustila je. "Fajn. Běž."

Garrison chytil chlapce za ruku. Vyvedl Lea na chodbu, dychtivý uniknout z té dusivé místnosti. V polovině dveří se ohlédl přes rameno. Hluboko v hrudi se mu zažehl nepatrný, dotěrný záchvěv neklidu. Sloanina neobvyklá absence žárlivosti ho vyvedla z rovnováhy. Normálně by se hádala. Vyžadovala by jeho pozornost a bojovala by o své místo. Dnes večer ho nechala odejít bez jediného boje.

Později Sloane hlavní ložnici opustila. Vyšla na terasu ve druhém patře s výhledem na zahrady panství. O kůži se jí otřel chladný noční vzduch. Opřela se o těžkou kamennou balustrádu a dívala se dolů na rozlehlé trávníky.

Temnotou k ní dolehly tlumené hlasy. Zpozorovala je stát poblíž kvetoucích růžových keřů.

Chloe se kousla do rtu. Vzhlédla ke Garrisonovi, v měsíčním světle oči rozšířené a plné úzkosti. "Udělala jsem něco špatně, Garrisone? Zničila jsem to tím, že jsem vás vyrušila? Nevěděla jsem, že tam bude."

Garrisonův strnulý postoj se uvolnil. Hlas mu zjemněl a stoupal nahoru v tichém vánku. "Ne. Je to v pořádku. Ale naše situace ještě není veřejná. Vzhledem k tomu, že Sloane je na papíře stále moje žena, chci se vyhnout tomu, abych se dotkl jejích citů." Natáhl ruku a odhrnul zbloudilý pramen vlasů za Chloino ucho. Vyložil své záměry. "Jednou mi zachránila život. Chci jí nabídnout nějakou finanční kompenzaci, než to s námi konečně zveřejním."

Chloe sklopila zrak a hrála si na oběť. "Je s tebou tak dlouho. Tomu se nemůžu rovnat. Leo a já jsme s tebou jen chtěli tak strašně moc být."

"Tohle neříkej." Garrison si ji přitáhl blíž. Paže se jí pevně ovinuly kolem pasu. "Ty, já, Leo – my jsme ta skutečná rodina."

Sloane to sledovala z terasy nahoře. Ani nemrkla. Dole v zahradě Chloe zaklonila hlavu. Garrison sklonil tvář. Jejich rty se setkaly v přímém, něžném polibku. Držel ji tam v měsíčním svitu, tiskl svá ústa na její a prodléval v objetí.

Sloaniných rtů se dotkl hořký úsměv. Čtyři roky manželství, všechny smrsknuté na tajnou schůzku v zahradě a slib odstupného.

Ticho prolomilo náhlé zavibrování v její kapse. Sloane vytáhla telefon, čímž přerušila svůj výhled na nevěru dole. Na obrazovce se rozsvítilo upozornění. Byla to pozvánka do kooperativní mobilní hry.

Odesílatelem byl Evander Montgomery.

Sloane zírala na svítící písmena. Pocítila trhnutí překvapením. Ten nechvalně proslulý miliardář hraje mobilní hry? Než stihla začít nad tou bizarní situací příliš přemýšlet, palcem klepla na displej a přijala ji.

Rozhraní plynule přešlo do rychlé plošinovky z bočního pohledu. Vyžadovala, aby oba hráči synchronizovali své pohyby a zdolávali smrtící překážky. Evanderův avatar se zhmotnil vedle jejího. V chatu si nevyměnili jediné slovo. Prostě jen běželi vpřed.

Hráli v naprostém tichu. Evander předvídal její pohyby. Ona se přizpůsobovala jeho načasování. Pixely blikaly po obrazovce, jak její postava přeskakovala pixelované lávové jámy a vyhýbala se padajícím bodcům. Během třiceti minut zvládli pět obtížných fází.

Pak jeho avatar zešedl. Relace skončila.

Sloane se opřela zpět o kamenné zábradlí. Zvláštní bylo, že v ní to nečekané společenství beze slov od jejího domluveného snoubence zanechalo povznesený pocit. Byl to ostrý kontrast ke lživému, mluvícímu muži dole.

Otevřela jejich chat. Napsala: *Pane Montgomery. Uvažoval byste o investování do Prescott Group?*

Jeho odpověď přišla okamžitě. Byla brutální a přímá: *Ne.*

Sloane krátce vydechla. Než stihla zamknout obrazovku, vyskočila další bublina.

*Ledaže byste o tom přišla jednat osobně.*

Zírala na text. Svítící slova jí ve tmě osvětlovala tvář. Odložila telefon na balustrádu. Na to vyjednávání bude ještě spousta času později. Právě teď musela nastražit jinou past.

Bylo už brzy ráno, když se Garrison konečně vrátil do hlavní ložnice. Těžké dřevěné dveře zaklaply.

Sloane ležela pod drahými přikrývkami. Předstírala těžký spánkový deficit. Promnula si oči a hrála roli oddané, vyčerpané manželky čekající na svého manžela. Vynutila si ochabnutí ve svém postoji a nechala ramena svěsit, jak se posadila proti čelu postele.

Garrison se zastavil v nohách postele. V rysech se mu objevil náhlý záchvěv viny. V tlumeném světle noční lampičky spatřil její bledou tvář. Obešel matraci a posadil se na okraj.

"Proč jsi ještě vzhůru?" zeptal se, hlas plný falešné lítosti. "Měla bys spát."

"Čekala jsem na tebe," zalhala a udržovala si plochý, unavený tón.

Garrison si prohrábl vlasy. "Dnešek byl katastrofa. Je mi líto, že ses s tím musela potýkat. Jestli tě Chloe s Leem obtěžují, můžu je dočasně přesunout do jiné ze svých nemovitostí. Dá ti to trochu klidu."

Sloane pomalu zavrtěla hlavou. Nabídku odmítla. "Ne. To není nutné."

Nechat je odejít nepřipadalo v úvahu. Mít zrádce přímo pod jednou střechou usnadňovalo sledovat, jak jejich úzkost den za dnem stoupá. Chtěla mít na jejich paranoiu místo v první řadě.

"Jsi si jistá?" žadonil Garrison. Jeho pohledná tvář vypadala upřímně. "Chceš něco? Dovol mi, abych ti to vynahradil."

Sloane se mu podívala hluboko do očí. Potlačila vzedmutou vlnu fyzického odporu. Zachovala si hladkou a zranitelnou tvář. "Blíží se naše výročí. Zarezervovala jsem to focení, o kterém jsme mluvili. To, jak přefotíme naše svatební portréty." Odmlčela se a nechala ticho mezi nimi protáhnout. "Chci, abys mě během toho focení znovu formálně požádal o ruku. Přesně za měsíc ode dneška."

Garrisonova mysl pracovala na plné obrátky. Oči mu nepatrně těkaly, jak zpracovával časový harmonogram. Jeden měsíc. Tento termín se shodoval s jeho pevným plánem zveřejnit vztah s Chloe a zbavit se Sloane. Tuto druhou žádost o ruku vnímal jako zlatou příležitost. Byla to jeho poslední šance dát své oddané ženě poslední krásnou vzpomínku, než jí zničí život.

"Ano," souhlasil pohotově a na tváři se mu rozlil úlevný úsměv. "Udělám to. Slibuji."

Sloane se na něj prostě jen jemně usmála.

Za tímto úsměvem její mysl tiše odpočítávala dny. Třicet dní. Přesně za měsíc odpálí skandál, který otřese městem. Zničí jeho pověst, spálí jeho drahou rodinu na popel a nastoupí do letu první třídy zpět do Aldenridge, aby začala svůj skutečný život.

Garrison zůstal sedět na okraji postele. Podíval se na ni. V měkkém světle noční lampičky ho její zářivá, bezchybná pleť uchvátila. Křivka jejího krku, tichá grácie v jejím postoji – to vše v něm zažehlo náhlou touhu. Hrdlo se mu stáhlo.

"Zlato..." zašeptal chraplavě.

Naklonil se blíž. Sklonil hlavu, chtěje ji políbit na rty. Na límci jeho košile lpěla slabá vůně Chloina parfému. Jeho dech zavadil o její tvář.

Když se jeho ústa blížila na necelou stopu k jejím, Sloanin žaludek se zhoupl. Odpor, který celou noc potlačovala, ji zasáhl jako fyzická rána. Ze zadní části hrdla jí uniklo malé, bezděčné a hlasité dávení.

Garrison okamžitě ztuhl uprostřed pohybu.