„Do toho vám nic není.“

Evanderův hlas byl ledový a nekompromisní; veškerá úcta k tomu muži byla dávno tatam.

Rupertův samolibý úsměv na vteřinu zakolísal.

Victor tiše přistoupil k synovi a pevně, konejšivě mu stiskl rameno.

Vtom –

zpoza dveří ložnice zazněl ostrý, polekaný výkřik – Helenin hlas, nabitý nevěřícností.

„Sloane! Co to povídáš? Odtáhla jsi mě sem, abychom ‚něco vymyslely‘, a tvoje řeš