Iris

Probudím se zamotaná do měkkého povlečení na gauči, stále rozbolavělá na místech, o kterých jsem nevěděla, že by mohla bolet, tělo mi bzučí doznívající vzpomínkou na Lucienova ústa. V krbu teď plápolá oheň. Někdo se musel rozhodnout, že mě nenechá zmrznout. Jak milé. Po stěnách se rozlévá jemná oranžová záře. Protáhnu se a svaly mě bolí, ale tím příjemným, blaženým způsobem, který mě nutí se