Iris

Když klečím v trávě před Lucienem, vánek mi ovívá kůži. Jediné, na co dokážu myslet, je uspokojit ho. Být s ním. A jediné, co slyším, je Lucienův přerývaný dech, přestože si květiny a vítr hrají svou píseň.

Moje mysl se upíná pouze k němu.

Můj nádherný druh.

Jeho krásná, černá křídla se poškubávají. Jako by reagovala na mou přítomnost. Nebo možná na to, co jsem právě řekla. Ale nohy zatím ner