Zane

Obloha je špatně.

To je to první, čeho si všimnu.

Není jenom šedá, ale taky plochá. Těžká. Je to, jako by někdo napůl přetáhl závěs přes slunce. Vzduch je cítit kovem. Ten typ pachu, ze kterého se vám pod kůží ježí instinkty.

Zvednu se od ohniště a napínám uši. Les je příliš tichý a je tohle...

Je.

Mlha.

Žaludek se mi sevře. „Musíme jít.“

Isla se pod dekou zavrtí. Dech se jí zadrhne kvůli ch