Isla

Kráčíme v tichosti.

Mám ruku zavěšenou do Zaneovy. Jeho přítomnost po mém boku je pevná a jistá, zatímco jdeme po cestě k jídelně.

S každým krokem mi srdce buší silněji.

Neměla bych tu být. Nejsem tu vítaná. Proč tu vůbec jsem?

S každým krokem, který udělám, se mi myšlenky divoce honí hlavou. Nesnáším to. Tak moc to nesnáším! Strach mi svírá hrdlo, zatímco vůně chodby útočí na mé smysly. Byli