Isla

Sklo stále ještě hučí, jako by zadržovalo dech, když dá Zane své obrovité tělo do pohybu.

Jednu vteřinu stojím, další mám už páteř přitisknutou naplocho k podlaze. Nemůžu se ani zvednout, ne když mě teď k zemi tiskne devadesát kilo velice horkého, velice pevného vlkodlaka do půl těla. Můj mozek je asi tři kroky za mým tělem, ale moje kůže? Ach, ta přímo křičí ruměncem.

„Zane...“

„Zůstaň ležet