"Utíkej, Kaelene! Utíkej a neohlížej se!"

Hlasitý klakson prořízl dusivou temnotu, odrážející intenzivní trauma z opakující se noční můry.

Kaelen prudce otevřel oči. Posadil se na úzké matraci, hruď se mu zvedala, jak lapal po dechu. Studený pot mu smáčel kůži a lepil mu tenkou šedou košili na záda. Srdce mu zběsile bušilo do žeber. Seděl tam v šeru a čekal, až dozvuky snu vyprchají.

Ruce se mu třásly. Projel si prsty vlhkými tmavými vlasy a promnul si obličej, snaže se fyzicky setřít přetrvávající hrůzu toho zoufalého hlasu.

"Už zase tenhle sen," zamumlal Kaelen polohlasně.

Přehodil nohy přes okraj stísněné postele. Dusivé horko maličkého pokoje ho zasáhlo jako fyzická rána. Vrhl zamračený pohled do rohu. Zrezivělý elektrický ventilátor stál nehybně. Motor byl mrtvý, nenabízel žádnou úlevu od parného vzduchu.

"Rozbil se uprostřed vražedné vlny veder. Paráda," zašeptal a setřel si z čela čerstvou krůpěj potu.

Než stačil zpracovat svou frustraci z rozbitého spotřebiče, z přední části obchodu vybuchly hlasité hlasy. Agresivní tón pronikal přímo skrz tenkou sádrokartonovou stěnu. Kaelen ztuhl. Jeho pozornost se zbystřila. Ten chraplavý, burácející hlas by poznal kdekoli. Pan Gideon. Nejznámější lichvář v sousedství.

"Hej! Starej blázne. Kde jsou mý sakra peníze?" Gideonův křik se rozléhal do zadní místnosti.

"Pane Gideone, prosím," ozval se křehký, třesoucí se hlas pana Pryce, Kaelenova starého otce. "Termín splatnosti půjčky ještě nevypršel."

"Drž hubu! Vypadá to, že tvůj obchod šlape dobře, tak proč bych si nemohl říct o svůj podíl dřív?"

"Právě teď nemám žádnou hotovost," prosil Pryce, zoufalství proplétalo každé jeho slovo. "Všechno jsem utratil za doplnění zboží. Co takhle počkat do pátého příštího měsíce, přesně jak jsme se domluvili?"

Skrz stěny štěkl drsný smích, ze kterého odkapávala zlomyslnost. "Taková stará vykopávka jako ty má ale kuráž! Jestli mi dneska ty prachy nedáš, vyberu to tu do posledního kousku. Vezmu si jakýkoli cennosti, co najdu, abych pokryl tvůj dluh."

"To nemůžete. To je nezákonné!"

"Kliď se mi z cesty!"

Následovalo hlasité žuchnutí. Ze rtů pana Pryce uniklo ostré vyjeknutí.

V Kaelenově hrudi vzplál hněv. Noční můra byla zapomenuta, nahrazena chladným, stravujícím vztekem. Rozrazil dveře své ložnice a napochodoval do přední části obchodu.

Jeho hořící pohled přelétl místnost a zastavil se na jeho otci. Pan Pryce zavrávoral a opřel se o dřevěný pult. Starší muž měl své zimně bílé vlasy rozcuchané a jeho slzící oči úzkostně mrkaly.

"Tati!" štěkl Kaelen a vykročil vpřed.

Pan Pryce vzhlédl, přes jeho časem poznamenanou tvář přebleskla panika. "Běž zpátky do svého pokoje, Kaelene! Nechci, abys kvůli mně měl problémy. Zvládnu to."

Gideon ale nenechal starého muže ani domluvit. Těžkopádný lichvář si dřepl, natáhl své tlusté, mozolovité prsty. Hrubě popadl pana Pryce za tváře a surově mu stiskl vrásčitou kůži v ponižujícím projevu dominance.

"Jak to hodláš zvládnout, starochu?" posmíval se Gideon a plival ta slova Pryceovi přímo do obličeje.

Slyšet chvění v otcově hlase a vidět nespoutanou aroganci v postoji lichváře dohnalo Kaelena na okraj snesitelnosti. Žilami mu pumpovala čirá zuřivost.

"Máte přesně minutu na to, abyste odprejskli z našeho obchodu," vynesl Kaelen chladné, tvrdé ultimátum. Jeho hlas byl naprosto bezvýrazný, což ostře kontrastovalo s planoucím hněvem v jeho tmavých očích.

Stísněný obchod na zlomek vteřiny utichl, než Gideon a jeho banda rváčů vybuchli do sboru posměšného smíchu.

"Chlapče, to máš ale prořízlou hubu," ušklíbl se Gideon. Pustil Pryceovu tvář, postavil se a oprášil si svou drahou bundu. Nenápadně mrkl na jednoho ze svých mužů.

Z party vystoupil urostlý rváč. Prokřupl si klouby a sebevědomě se došoural ke Kaelenovi.

"Ne, prosím! Nechte mého syna na pokoji!" žadonil pan Pryce a natahoval třesoucí se ruce.

"Zavři klapačku!" odsekl Gideon s krutým úšklebkem kroutícím jeho rty.

Kaelen neucukl. Stál pevně na místě, zatímco se k němu tyčící se rváč blížil a zastavil se pouhých pár centimetrů od něj.

"Neměl jsi urazit šéfa," ušklíbl se rváč. Zvedl masitou ruku a hrubě Kaelena poplácal po rameni.

V náhlé, explozivní šmouze pohybu Kaelenova ruka vystřelila vzhůru. Sevřel své prsty kolem rváčova silného zápěstí. S brutální přesností jím trhl. Tichým obchodem se rozlehl odporný zvuk praskajících kostí.

"Argh! Ty zkurvy—"

Rváčův křik byl náhle přerušen. Kaelen vrazil své koleno přímo do mužova chrtánu. Úder byl bleskurychlý a zničujícím způsobem přesný. Těžký muž se zhroutil jako loutka s přestřiženými provázky a narazil do podlahy v bezvědomí.

Kaelen překročil tělo. Zvedl bradu a jeho vystupování zledovatělo. "Kdo je další?"

Gideonův úšklebek zmizel. Vyprovokováni zpanikařeným signálem svého šéfa, zbývajících sedm urostlých mužů vytáhlo primitivní zbraně a vrhlo se vpřed v koordinovaném útoku.

Kaelen udělal promyšlený krok vzad, aby si vytvořil přesně tolik prostoru, kolik potřeboval. Jeho rty ozdobil chladný úsměv. Pohyboval se se smrtící efektivitou. Když se první dva muži rozmáchli, Kaelen se vyhnul divokému úderu, vrazil prvnímu útočníkovi ostrý loket do žeber, a pak podkopl nohy druhému muži.

Nemilosrdně je zneškodňoval jednoho po druhém. Jeho bojové schopnosti byly zničující ukázkou plynulého pohybu a úderné síly. Odrazil neohrabaný hák, zkroutil blížící se paži, dokud rameno s vlhkým lupnutím nevyskočilo z kloubu, a zasadil dalšímu muži drtivý úder dlaní do čelisti. Gideon to s hrůzou sledoval, jeho oči zběsile těkaly, když jeho cenění ranaři padali na podlahu se sténáním bolesti.

Na nohou zůstal už jen jeden rváč. Vydal ze sebe zoufalý řev a vyrazil vpřed. Kaelen se krátce uchechtl. Zapřel se levou nohou, otočil se a vyslal brutální kop z otočky. Jeho pata přesně zasáhla rváčův obličej. Náraz odhodil muže o pět kroků dozadu, než narazil do výstavního regálu a svezl se do špíny.

Kaelen stál uprostřed sténajících těl, aniž by se vůbec zadýchal. Vzhlédl právě včas, aby viděl vyděšeného Gideona hrabat se ke dveřím.

"Kam si myslíš, že jdeš?" vysmíval se Kaelen.

Gideon vyrazil ze dveří. Ve slepé panice se mu noha zachytila o okraj zubatého kamene. Přepadl dopředu a plácl sebou tváří přímo do hlíny venku.

Kaelen propukl v upřímný smích. "Hej, vezmi si ty svý idioty s sebou! Nechceme si zašpinit náš obchod odpadkama!"

Gideon se vyškrábal na nohy a zběsile si oprašoval špínu ze své potlučené tváře. "Já se vrátím!" vyřkl svou poslední, zoufalou výhrůžku a couval ulicí. "A až se vrátím, tak uvidíš, kdo se bude smát naposled!"

Kaelen se dál smál, když sledoval, jak šéf gangu utíká pryč. Ale smích okamžitě utichl v momentě, kdy se otočil a setkal se s otcovým pohledem.

Pan Pryce tam stál, jeho uslzené oči teď byly rozšířené zuřivým, neústupným pohledem. Křehký stařec se přiblížil těžkými, promyšlenými kroky. Než se Kaelen stačil zeptat, jestli je v pořádku, Pryce natáhl ruku a agresivně popadl Kaelena za ucho.

"Au, au, au!"

Pryce za něj silně zatáhl, kroutil jím, dokud kůže neshořela doruda. "Ty jeden problémovej kluku!"

"Tati, počkej! Ah!" protestoval Kaelen s náznakem dětské nevinnosti, jeho ledové vystupování se rozplynulo. "Vždyť jsem tě zrovna zachránil! Proč mě trestáš?"

Pan Pryce ucho pustil, ale ruce se mu třásly ještě víc než předtím. Jeho hlas se chvěl hmatatelným, hluboce zakořeněným strachem, když mu vysvětloval krutou realitu. "Protože Gideon není jen tak nějakej sousedskej lichvář. Je součástí nebezpečnýho gangu. Jeho šéf je zlej, nemilosrdnej chlap. Zcela jistě se budou chtít smrtelně pomstít. Musíme odejít. Hned teď."

"Ale proč?" Kaelen si mnul pálící ucho. "Já si s nimi poradím."

"Oni tě zabijou!" vykřikl Pryce, do očí se mu hrnuly slzy. Přiznal svou vlastní bezmocnou chudobu. "Nedokážu tě ochránit. Jsem chudej starej chlap a kvůli mně jsi teď taky bez koruny!"

"Hej, to není fér," zjemnil Kaelen svůj tón, upřímně se ho snažil uklidnit. "Dělal jsi, co jsi mohl. Zvládáme to."

"A přesto to nestačí!" Čirá vina ve tváři pana Pryce byla zdrcující. Podíval se na Kaelena, hlas se mu lámal, když v slzách vzpomínal na minulost. "Od tý osudný noci, co jsem tě našel... ležícího v kaluži krve. Nedokázal jsem ti zajistit dobrej život. A teď je tvůj život kvůli mým dluhům zase v nebezpečí. Je jen jedna věc, kterou můžu udělat."

"Tati..." Kaelen udělal krok vpřed, chtěl starého muže utěšit.

"Vím, co chceš říct," skočil mu do řeči Pryce a setřel si slzu z vrásčité tváře. "Vážím si toho, že se snažíš šetřit mý city. Ale vím, že nejsem schopnej tě ochránit. Ať už ze strachu, nebo ne, musíme okamžitě odejít. Beru tě do bezpečí."

"Mám do toho co mluvit?" zeptal se Kaelen.

"Ne! A teď si pospěš a běž si sbalit věci."

Kaelen otevřel pusu, aby argumentoval, ale naprostá hrůza v otcových očích a jeho viditelně se třesoucí ruce ho umlčely. Poslušně přikývl a stáhl se do zadního pokoje.

Stísněná ložnice se teď zdála ještě teplejší. Kaelen vytáhl zpod postele jedinou obnošenou tašku. Nacpal dovnitř svých pár kousků oblečení, zapnul ji a přehodil si popruh přes rameno.

O pár okamžiků později se znovu objevil v přední části obchodu. Pan Pryce stál u zničeného pultu a zíral si na ruce. Pevně svíral malý, složený útržek papíru.

Kaelen k němu přistoupil a upustil tašku k nohám. "Co to je?" zamumlal a kývl směrem k útržku v otcově sevření.

Pan Pryce vzhlédl. Jeho oči skrývaly směs hluboké emoční úzkosti a nově nabytého odhodlání. Natáhl ruku s papírem a zamumlal život měnící odhalení.

"Tohle je tvoje vstupenka do bohatý rodiny."