Atmosféra v restauraci byla těžká nevyřčeným žalem. Kaelen zůstal nehybně sedět na svém místě na druhém konci jídelny a nepřestával svým tmavým pohledem sledovat Serenina chvějící se ramena. Nepřešel místnost, aby ji utěšil. S tichou trpělivostí čekal a dopřál jí prostor vstřebat tu palčivou bolest ze selhání. Sledoval, jak tiše pláče, hlavu opřenou o čistý bílý ubrus. Její tlumené vzlyky byly tím