Sereně z úst vyklouzlo zívnutí, protáhla si paže a pak se s hlubokým nádechem usmála.

„Někdo tu má dnes ráno dobrou náladu,“ poznamenal Kaelen, oči upřené na její roztomilý úsměv. „Asi jsem si dělal starosti zbytečně.“

Posadil se, zezadu ji objal, políbil na krk a pak si opřel bradu o její rameno.

„Vím, že bych měla být smutná, a taky trochu jsem. Ale cítím obrovskou úlevu, jako by mi z ramen s