Diane pohlédla na svou dceru a v očích se jí zračil hluboký žal.

„Sadie, tvůj strýc a ti ostatní... Jak se to mohlo stát? Jak mohli jen tak...“

Hlas se jí zlomil.

Sadie se naklonila dopředu a něžně matku objala, aby jí poskytla beze slov útěchu.

Nic z toho, co by mohla říct, by takovou ztrátu nezmírnilo. V té chvíli bylo jedinou útěchou, na níž záleželo, prostě zůstat Dianě po boku.

Jakmile se mat