Lyra byla opravdu jako sluníčko, vždycky mi dokázala vykouzlit úsměv na tváři.

Šly jsme spolu zpátky do komnaty, ale moje mysl se stále vracela k tomu, co se stalo na povrchu s Varekem. Nemohla jsem se na to ale teď soustředit, potřebovala jsem upřít myšlenky někam jinam, potřebovala jsem na něj zapomenout.

Pokud to vůbec půjde.

„Hej, Lyro,“ oslovím ji a nakloním se, abych zkontrolovala teplotu