Úhel pohledu: Astrid

Prudce zastavím, boty mi sklouznou po vlhké zemině a Nadia mi tvrdě vrazí do zad.

„Au,“ vydechne a tře si rameno.

Náraz skoro necítím. Můj pohled se upře na zahalenou siluetu rýsující se v šeru před námi. Wyatt si nedělal legraci. Tahle budova vypadá přesně jako místo, kde se rodí noční můry. Ze země trčí malá, křivá stavba, jejíž stěny se naklánějí v nepřirozených úhlech, k