Astrid

Všechny chloupky na těle se mi zježí a na mé jinak ledové kůži se vytvoří vrstvička potu. Hlava se mi stočí směrem, odkud ten hlas přišel, ale nevidím vůbec nic, jen tmu.

Zdálo se mi to? Možná si se mnou pohrává strach z toho, že mě chytí upíři.

Ne, rozhodně jsem si nevymyslela hlas, který mě pozdravil, jakmile jsem vklouzla do tohoto stísněného prostoru. „Kdo je tam?“ zašeptám do prázdnoty