Astrid

Světlo proudící otevřeným oknem je tlumené, když uslyším, jak se otevírají dveře. Prudce se posadím, v naprosté pohotovosti. Věděla jsem, že mě nakonec někdo přijde vzbudit, aby mi oznámil, že došlo k omylu. Upřímně mě překvapuje, že to trvalo tak dlouho. Hodiny na stěně ukazují, že je skoro sedm večer. Cassian by na své lidi měl opravdu lépe dohlížet.

„Odpusťte, slečno Astrid.“ Žena, která