Astrid

"Ach, má Bohyně!" zvolá Jessamina z pohodlně vyhlížející květované pohovky. "Nemůžu uvěřit, že jsi to ty, Astrid! Vypadáš úžasně."

Přejdu místnost, abych ji objala, ale ona se nepostaví. Na noze má obrovský obvaz. Jsem tak šťastná, že vidím někoho z domova, že se mi do očí nahrnou slzy. Dlouze se objímáme.

Když mě konečně pustí, sednu si na pohovku vedle ní. V místnosti se zabavuje několik