Cassian

Žalář páchne močí, plísní a vlhkým kamenem. Nemluvě o staré krvi, která vsákla do podlah a už nikdy nepůjde umýt. Vyhýbám se tomu, abych sem chodil, kdykoli je to možné, protože to tu páchne smrtí a rozkladem a nikdy se tu neděje nic ani vzdáleně příjemného.

Stejně tak sem nerad posílám lidi. Zjistil jsem, že někteří lidé dávají tomuto druhu povinností přednost více než já, a tak od té dob