Tasha

Překročím těla dvou strážných, kteří byli rozestavěni přede dveřmi do mých komnat, a ani na jednoho se nepodívám. Nemám zájem se na ně dívat. Ne proto, že by to bylo nechutné, ale proto, že je mi to naprosto ukradené.

Pokud chtěli žít, neměli mě držet jako vězně na mém vlastním hradě.

Mém hradě.

„Vaše Veličenstvo, tudy,“ řekne moje věrná služebná Beatrice. Stále má na rukou krev.

S odporem o