„Ťuk, ťuk, ťuk.“

Zaklepala na dveře, ustoupila o pár kroků a mlčky tam stála.

Netrvalo dlouho a přišel otevřít mladý muž v prostém rouchu z bavlny a lnu, s vlasy sepnutými dřevěnou sponou.

Jakmile ho Serena spatřila, tvář se jí rozzářila úsměvem. Zdálo se, že ho poznává, ale její slova vyzněla až neobvykle formálně: „Zdravím vás, mistře.“

Gregory Bauer na ni udiveně pohlédl. „A vy jste...?“

Serena