Valerie zírala na plápolající plameny v malém krbu a ze rtů jí unikl těžký, trhaný povzdech. Její mysl se cítila jako pohmožděný sval, naprosto vyčerpaná z promýšlení každého možného scénáře. Celé čtyři dny se skrývala ve zdech téhle průvanem ofukované dřevěné chatrče. Stará žena jí nabídla přístřeší, dělila se s ní o teplé jídlo a dbala na to, aby oheň nikdy nevyhasl. Přesto pohodlí krbu neudělal