Maso pleskalo o maso, ten mokrý, rytmický zvuk se rozléhal po otevřeném balkonu.

„Do prdele, Vancei!“ zaječela rusovlasá dívka. Hlasivkami jí projela syrová vlna rozkoše. Tělem jí otřásl už pátý orgasmus té noci a nechal ji zmítat se na zeleném suknu kulečníkového stolu.

Vance držel její zápěstí přišpendlená nad její hlavou. Zarážel svůj pták hluboko do její vlhké kundy a odmítal zpomalit. Zavolal jí před hodinou. Jako všechny děvky, které střídal, přiběhla vteřinu poté, co si ji zavolal.

Ženy pro něj byly jednoduché. Město se hemžilo různými druhy, všechny byly zoufalé, všechny čekaly, až je nakrmí svým ptákem. Sloužily k jedinému účelu. Reagovaly na sex, stvořené ke zvládání divokých orgasmů, a Vance věděl, že je přesně ten muž, který jim dá, po čem touží.

Rázně přirazil boky dopředu a pohřbil celou tloušťku svého údu v jejím těsném kanálku. Měla to ráda natvrdo. Nemínil si stěžovat. Ovinula mu holé nohy kolem pasu a zvrátila hlavu dozadu o hranu stolu. Oči se jí protočily. Další křeč mu sevřela péro. Tvrdě ji zasáhl její šestý vrchol.

„Vancei...“ žadonila. Hlas se jí zlomil, jak zoufale toužila po vteřině úlevy. Nedostane ji.

Vytrhl svůj pták z její pochvy. Z té náhlé ztráty zakňučela. Než stihla zareagovat, vrazil dva tlusté prsty do její vlhké štěrbiny. Pronikal hlouběji, narážel do její žhavé tkáně rychleji a vířil kluzké šťávy hromadící se v její kundě.

Vymrštila boky vzhůru a hnala se za třením jeho prstů. Nedokázala to napětí už vydržet.

„Chceš, abych přestal, mi amor?“ zasténal Vance. Sklonil se a rty se otřel o boltec jejího ucha. Jeho horký dech vyslal po její páteři nové rázové vlny.

Její stěny byly úplně vydřené. Byla dotlačena na pokraj svých sil, ale raději by zemřela, než by ho požádala, ať přestane. Chtěla každou špetku bolesti a rozkoše, kterou dokázal rozdat. Chtěla víc, než jí mohl dát.

„Ach můj bože!“ zaječela. Její poševní stěny se stáhly a pulzovaly kolem jeho kloubů.

Vance vyklouzl prsty z její mokré kundy. Přesunul ruku k její tváři a přitiskl své kluzké prsty na její rty.

„Ochutnej,“ poručil.

Otevřela ústa a cucala jeho prsty, slízávajíc z jeho kůže každou kapku své vlastní šťávy. V zadní části hrdla jí vibrovalo tiché mručení. Ten pohled poslal novou vlnu horka přímo do jeho slabin.

Spustila nohy dolů a vyškrábala se na kolena. Naklonila se nad jeho klín a šla rovnou po jeho pérovi. Obtočila prsty kolem jeho tlustého kořene a táhla jazykem v mokrých, krouživých spirálách kolem zduřelého žaludu.

Střelila očima vzhůru, aby odhadla jeho reakci. Temný hlad v jeho pohledu jí napověděl, že to dělá správně.

Vance zvrátil hlavu dozadu. Z hrudi se mu vydralo tiché, zvířecí zavrčení, když vzala špičku jeho ptáka do úst. Popadl plnou hrst jejích zrzavých vlasů, držel ji na místě a začal píchat její ústa. Ze široka se otevřela, přijala celou jeho délku až do krku a dbala na to, aby spolykala předsémennou tekutinu a šťávy zvlhčující jeho úd.

Popadl ji za paže a vytáhl ji na nohy. Přitiskl své rty na její a tvrdě ji políbil, přičemž na jejím jazyku ochutnal svou vlastní esenci smíchanou s její.

„Ty jsi ale zlobivá děvka, mi amor,“ pochválil ji Vance.

Po tváři se jí rozlil široký, triumfální úsměv. Prakticky vibrovala vzrušením, než klesla zpátky na kulečníkový stůl, připravená znovu roztáhnout nohy.

Tohle byla jeho oblíbená hra. Proč používat sílu, když slova fungovala lépe? Nazvěte je krásnými, řekněte jim, že jsou hodné holky, a ony se bezhlavě zamilují. Udělají jakýkoliv zvrhlý čin, o který je požádá. To bylo jeho zlaté pravidlo.

„Děkuji, taťko,“ zapředla.

Vance máchl rukou dolů a plácl ji přes nahou kundu tak silně, až jí zůstal červený otisk. Zachvěla se a stehna se jí roztáhla ještě víc.

Noc zdaleka nekončila a při pohledu na ten mokrý nepořádek, který dělala na jeho kulečníkovém stole, to věděla i ona.

„Nemusíš klášter opouštět, sestřičko. Tam venku vážně není bezpečno.“ Katrinin hlas se zachvěl, když podávala přes úzkou postel hromádku složeného šedého oblečení.

Maeva si oblečení s jemným úsměvem vzala a uložila ho do otevřeného kufru. V malé místnosti s kamennými zdmi byla dnes večer větší zima než obvykle.

Katrina si ovinula paže kolem pasu a sledovala, jak se Maeva balí. Nechápala, proč její starší sestra trvá na tom, že opustí útočiště kláštera jen proto, aby si našla práci ve městě. Starší jeptišky si na nádvořích šeptaly divoké, děsivé historky o nezákonných, nebezpečných věcech, které lidé za železnými branami dělají. Seznam těch hrůz byl nekonečný. Pro Katrinu byl klášter nejbezpečnějším místem, které na světě zbylo.

Sledovat, jak se Maeva balí, bylo jako dívat se na někoho, kdo kráčí z ráje přímo do lví jámy. Katrina strávila poslední tři dny tím, že ji prosila, aby si to rozmyslela, ale dívka zůstala tvrdohlavá. Jakmile se Maeva na něco upnula, nic ji nedokázalo zastavit.

Někdy si Katrina přála, aby jejich rodiče žili. Opravdová rodina by Maevě nedovolila pouštět se do tak riskantního plánu. Ale byly sirotci. Našly milost a přístřeší před dvaceti lety, když se jich sestry ujaly. Nyní, po dvou desetiletích klidu, kráčela Maeva dobrovolně zpět do divočiny.

„Já vím, že se bojíš, ale slibuju, že budu v pořádku,“ řekla Maeva. Přejela rukama po složené látce. „Chci pro nás obě najít lepší místo. To byl vždycky můj plán. Sestry mě v tom podporují. Nemůžeš mi věřit, alespoň protentokrát?“

Její hlas plynul tiše a vyrovnaně, nesl s sebou klidnou autoritu, která dokázala prolomit napětí. Dokonce i uprostřed krize uměla Maeva lidi uklidnit. Katrina zjistila, že na souhlas přikyvuje, ještě než se stihla zastavit.

„Věřím ti,“ zašeptala Katrina a spodní ret se jí chvěl. „Ale budeš mi moc chybět. Co když se ti tam venku stane něco zlého? Co když se pro mě nevrátíš?“

Katrina nenáviděla, jak slabě zní. Vždycky z nich dvou byla ta křehčí.

Maeva poodstoupila od kufru. Věděla naprosto přesně, jak moc ji Katrina miluje. Kryly si záda, kam až jejich paměť sahala. Odejít z kláštera by její sestřičku zdrtilo, ale Maeva se cítila v pasti. Nechtěla zestárnout mezi těmito kamennými zdmi. Chtěla si vybudovat skutečný život, vlastnit podnik a ochutnat úspěch. Nic z toho by se nestalo, kdyby zůstala zavřená v klášteře.

Její život už byl nalinkovaný na papíře. Krok první: zajistit si tuhle novou práci hospodyně. Krok druhý: ušetřit každý cent a pronajmout si malý byt ve městě. Krok třetí: vystudovat vysokou školu, získat diplom a najít si lukrativní kariéru.

Byl to obrovský risk, ale přešlapovat na místě by bylo horší. Jen nečekala, že ta zpráva její sestře tak strašně zlomí srdce.

Maeva rozevřela náruč.

Katrina se zhroutila. Z hrdla se jí vydral potlačovaný vzlyk, padla přímo do Maevina objetí a zabořila svou slzami smáčenou tvář do sestřina ramene.

„Vrátím se pro tebe, můj malý králíčku. Tenhle slib hodlám dodržet,“ zamumlala Maeva a opřela si bradu o Katrininu hlavu. „Agentura mě už na tu pozici přijala. Všechno bude v pořádku.“

Před několika týdny se Maeva prostřednictvím pracovní agentury ucházela o místo hospodyně ve velkoměstě. Původně měla do služby nastoupit už dnes, ale podařilo se jí uprosit vedoucího o jeden den navíc na sbalení věcí. Zítra ráno pojede autobusem do neznáma.

Katrina popotáhla a přikývla do Maevina ramene.

Maevu už nic nepřesvědčí. Rozhodnutí bylo definitivní. Dokonce i představené jí toho odpoledne daly své požehnání. Nic ji nezastaví, aby zítra neprošla těmi branami.

Maeva se mírně odtáhla a setřela Katrině z tváře zbloudilou slzu. „Děkuji. A teď mi prosím pomoz dobalit.“

„Samozřejmě,“ řekla Katrina.

S vědomím, že Maevu už nic nepřesvědčí, se Katrina přinutila k úsměvu. Otočila se zpět k úzké posteli, jala se sbírat zbytek rozházeného oblečení a opatrně ho ukládala do otevřeného kufru, čímž zpečetila Maevin odjezd jako neodvratný fakt.