"Podej mi tu zeleninu," ukázala Nadine vlhkým prstem na na kostičky nakrájenou mrkev a nasekaný celer odpočívající poblíž okraje rozlehlé žulové linky.

Ze šestihořákového sporáku sálalo teplo a naplňovalo prostornou kuchyň bohatou, pikantní vůní pečících se brambor a husté, bublající kuřecí omáčky. Maeva si otřela ruce do přední části své obyčejné bílé zástěry a posunula dřevěné prkénko ke starší ženě. Pohybovala se po kuchyni zaběhnutým, plynulým rytmem, míchala probublávající hnědou omáčku a přitom odborně regulovala plyn.

Nadine se opřela o chladný mramorový ostrůvek a se zkříženýma rukama sledovala, jak nová dívka pracuje. "Vždycky bojuju s tím, abych dostala bramborovou kaši do správné konzistence, ale když vidím, jak to zvládáš ty... mám pocit, že se do toho velmi brzy dostanu."

Maeva jí věnovala jemný, upřímný úsměv, oříškové oči se jí při té pochvale rozzářily. "Samozřejmě, madam. Můžu vás naučit všechno, co potřebujete vědět. Je to jednoduché, jakmile se naučíte základy."

"Máš talent. Kde ses naučila takhle vařit? Většina dívek ve tvém věku nedokáže uvařit ani vodu, aniž by přitom nezpůsobila katastrofu."

"V klášteře," odpověděla Maeva, její hlas byl pevný, ale přirozeně tichý. "Každou sobotu po ranní mši nám starší sestry dávaly v hlavní jídelně lekce vaření. Dalo mi to příležitost pohrát si s různými přísadami a naučit se, jak natáhnout porce jídla. Postupem času jsem se v tom docela zlepšila a začaly mi důvěřovat natolik, abych začala připravovat každodenní jídla pro mladší děti."

Nadine se rozzářila a tvář jí změkla láskyplným uznáním. Byla potěšena čistou povahou své nové pomocnice i její okamžitou kompetencí.

Následujících několik minut strávily v pohodlném tichu nandáváním jídla na talíře. Maeva otřela linku a pohlédla nahoru na velké stříbrné nástěnné hodiny tikající nad dveřmi spíže. Bylo už po osmé večer. Přemýšlela o muži, kterému tohle obrovské sídlo patřilo. Vracel se jejich šéf domů obvykle takhle pozdě? Musel to být vážný, zaneprázdněný muž, aby si mohl dovolit tak okázalý životní styl. Dům byl obrovský, prakticky pevnost, a tak se jen slušelo, že pracoval dlouhé, náročné hodiny, aby ho udržel v chodu.

Nadine si rozvázala zástěru, stáhla si ji přes hlavu a hodila ji na nedalekou barovou stoličku. "Musím se jít nejdřív umýt," oznámila a podívala se na hodinky. "Kdyby se Vance ukázal, zatímco budu ve sprše, klidně mu naservíruj večeři do formální jídelny. Ale jestli se stihnu vrátit dolů ještě před jeho příjezdem, postarám se o to sama, aby ses mohla jít umýt i ty."

"Dobře," potvrdila Maeva tichým, poslušným hlasem.

Nadine věnovala dívce povzbudivý úsměv a spěchala z kuchyně ven, její kroky slábly, jak mířila rovnou do svého pokoje v ubikacích pro služebnictvo.

Když zůstala Maeva v obrovské kuchyni sama, vzala z okraje dřezu namydlenou houbičku. Chtěla se nějak zaměstnat a ujistit se, že kuchyně zůstane během čekání bez poskvrnky. Nerada by, aby se Nadine vrátila a rozzlobila se kvůli nepořádku na pracovní ploše. Pustila horkou vodu a drhla špinavé ocelové pánve, zatímco proudící voda přehlušovala okolní zvuky tichého domu.

Mezitím těžké dubové vchodové dveře se cvaknutím zapadly. Vance vstoupil do velkolepé, spoře osvětlené vstupní haly po dlouhém dni v práci. Jednou rukou si povolil drahou hedvábnou kravatu a strhl si ji z límce. Cleo kráčela přímo vedle něj a její podpatky ostře klapaly o leštěnou podlahu z tvrdého dřeva. Vzduch mezi nimi stále těžce visel pod surovým, nevyřešeným sexuálním napětím z jeho kancelářského stolu. Cleo byla jeho kamarádka z dětství a vyrostli spolu tak blízko, že všichni předpokládali, že skončí v manželství. Vance k ní nikdy nechoval tyto druhy romantických citů, ale Cleo do něj byla bláznivě zamilovaná. Navrhla dohodu o přátelství s výhodami, což mu umožnilo dělat jejímu tělu všechny ty hříšné, špinavé věci, které chtěl, a to tak dlouho, jak si přála. Zpočátku ten nápad odmítl, ale po jedné intenzivní noci jejího neústupného svádění usoudil, že je to pohodlné uvolnění. Tak začal jejich sexuální vztah.

"Je někdo doma?" zeptala se Cleo a rozhlédla se po obrovském obývacím pokoji.

Z konce dlouhé chodby se od kuchyně ozývalo slabé cinkání talířů a lžic.

Vance si rozepnul sako a zakroužil širokými rameny. "Možná je to Nadine," odpověděl ležérně. "Běž nahoru do ložnice. Já se na to podívám a za chvíli se k tobě přidám."

Cleo na něj bleskla hladovým, dychtivým úsměvem a zamířila přímo k rozmáchlému schodišti. Vance se otočil a kráčel chodbou. S každým jeho krokem byl zvuk tekoucí vody a cinkajícího nádobí hlasitější.

Prošel širokým kuchyňským obloukem a zůstal stát jako přikovaný.

U dřezu stála žena, zády k němu. Látka jejích šatů pro služebnou, jež jí sahaly ke kolenům, přiléhala k pevnému, kulatému, neuvěřitelně tvarovanému zadku, který trčel ven, jak se nakláněla nad dřez. Vance zamrkal a jeho temný pohled se upřel na hypnotické vlnění jejích boků.

Kdy se Nadine takhle zvětšil zadek? Nebo se mu to jen zdálo?

Zůstal stát ve dveřích a dopřál si dlouhou chvíli na obdivování toho stvoření před sebou. Ten výhled byl až příliš krásný na to, aby ho ignoroval. Ženin zadek byl bezchybným, okouzlujícím uměleckým dílem.

Žena, zcela nevnímající jeho těžkou přítomnost, promluvila přes rameno a jasně si ho spletla s navrátivší se hospodyní. "Už tu skoro končím, madam. Hned se půjdu umýt."

Vance mlčel. Jen tam stál a čekal.

Žena vypnula kohoutek a prudce se otočila.

Nebesa. Spadl snad shora anděl?

Vance si ji zblízka prohlížel. Její skromné šaty nedělaly ani tu nejmenší spravedlnost bujným křivkám skrytým pod obyčejnou látkou. Její světlá pleť zářila jako ranní slunce třpytící se na klidném jezeře. Její plné, našpulené rty byly šokem pootevřené a její velké oříškové oči dokonale doplňovaly její dlouhé, tmavé řasy. Blond vlasy měla stažené nahoru do úhledného, pevného drdolu. Zírala na něj, zmrazená v čirém děsu.

Maeva cítila, jak jí z plic uniká vzduch. Dívala se na muže velikosti obra. Měl široká ramena a husté, rýsující se svaly, které vypadaly, že každou chvíli odtrhnou knoflíky z jeho společenské košile. Byl tak neuvěřitelně vysoký, že už jen jeho samotná přítomnost v ní vyvolávala pocit, že je malá a bezbranná. Její první pohnutkou bylo křičet o pomoc, ale logika ji přinutila ten zvuk spolknout. Co když ten tyčící se, zastrašující muž je majitelem domu? Ochranka venku by nebezpečného cizince nikdy nenechala vejít jen tak dovnitř.

Vance si všiml, jak křečovitě svírá mokrou mycí houbu. Klouby jí svítily bíle. Jeho mysl ten nevinný obraz okamžitě překroutila. Představil si, jak se tyto malé, jemné ruce pevně ovíjejí kolem jeho tvrdého ptáka, jak svírají jeho kmen a dráždí ho. Náhlý příval husté, horké krve se mu nahrnul přímo do rozkroku a přiměl jeho ptáka pulzovat proti zipu. Z nějakého podivného, zvráceného důvodu té ubohé houbě záviděl.

Hlavou se mu honilo příliš mnoho chaotických myšlenek, ale donutil se soustředit na realitu před sebou.

"Kdo jste a co tu děláte?" vyžadoval Vance, jeho hluboký, autoritativní hlas prořízl tichou místnost.

Maeva ztuhla a její tělo se okamžitě zablokovalo. Nikdy předtím nebyla s takovým mužem sama v místnosti. Zpátky v klášteře jediní muži, které kdy viděla a které vzala na vědomí, byli starší sestry a občas starý farář. Z tohoto muže vyzařovala temná, nebezpečná a ohromující maskulinní energie. Neměla ponětí, co říct nebo udělat.

Sklopila zrak a ostýchavě sklonila hlavu, aby se vyhnula jeho pronikavému pohledu. "Dobrý večer, pane. Jmenuji se Maeva a jsem tu nová služebná."

Vance si protřel zátylek a vstřebával tu informaci. Chtěl se zeptat, jestli to ona nahrazuje Gretu, ale pak si uvědomil, že ta dívka nebude mít tušení, o čem mluví, nebo kdo ta Greta vůbec je.

"Kde je Nadine?" zeptal se místo toho, zatímco jeho temné oči skenovaly její zrudlé tváře.

"Ve svém pokoji," odpověděla Maeva. Její hlas byl tichý, melodický a uklidňující. Rozpoutal něco hluboko v jeho hrudi. "Mám vám podávat večeři?"

Vance na ni zíral, zhypnotizovaný jejím nevinným chováním. Jeho obvyklá neúprosná, chladná hrana se rozplynula.

"Neobtěžujte se. Nemám hlad," řekl a udržoval svůj tón klidný a vyrovnaný.

Absence ostrosti v jeho vlastním hlase ho šokovala. Od kdy mluví na jakoukoli ženu se zdvořilou zdrženlivostí? Byl to muž zvyklý štěkat rozkazy a brát si to, co chtěl. A přesto tady byl, zmírňoval svůj tón pro služebnou, kterou právě poznal.

"Dobře, pane. Jen dokončím úklid a odejdu," zamumlala a rychle se k němu otočila zády, aby znovu stála čelem k ocelovému dřezu.

Zatracený zadek.

Vance zatnul zuby. Stálo ho to obrovské množství pouhé vůle, aby fyzicky odtrhl oči od křivky jejích boků. Otočil se na podpatku a vyšel z kuchyně, mysl mu běžela na plné obrátky.

Proč ho sakra tak ovlivnila? V životě viděl bezpočet krásných těl. Proč bylo zrovna tohle tak zvláštní?

Potřeboval si vyčistit hlavu. Ustupoval ke své ložnici a cítil se dezorientovaný. Jeho tělo bylo napjaté stresem, zastrašováním a surovou, nevyřešenou touhou. Hospodyně mohla počkat do zítřejšího rána, kdy bude dostatečně příčetný na to, aby s ní mohl vést řádný rozhovor.

Právě teď potřeboval uvolnění. Rázně kráčel chodbou a nechtěl nic víc, než pohřbít svého tvrdého ptáka hluboko do úzké pochvy Cleiny vlhké kundy a vyprcat ten stres rovnou ze svého systému.