Maeva se druhého dne ráno probudila za rachotivého zvuku venku před svým malým domkem. Znělo to jako drápy škrábající o dřevěné dveře v zoufalé snaze dostat se dovnitř. Obývala soukromé ubikace, které patřily předchozí služebné. Její šéf se postaral o to, aby o všechny jeho zaměstnance bylo dobře postaráno. Každý sluha na Thorneově sídle měl svou vlastní osobní ložnici a ona za to byla vděčná. Bylo snazší mít své vlastní soukromí, ale to škrábání ji donutilo pochybovat, zda je sama.

Zkamenělá strachem vyklouzla z postele. Přehodila si lehkou bundičku přes své průsvitné noční prádlo, stáhla si ji kolem ramen a pak se pomalými, váhavými kroky kradla ke dveřím.

Pootevřela dveře na škvírku a vykoukla ven. Místo nebezpečného vetřelce s překvapením zjistila, že jí na verandě sedí obrovské, chlupaté zvíře. Z tlamy mu visel jazyk a oddychovalo, zatímco na ni zíralo nahoru.

S úsměvem dřepla, aby ho pohladila po hlavě. Když se včera přistěhovala, žádného psa neviděla, takže ji trochu překvapilo, když teď viděla, že se tu jeden volně potuluje.

"Copak, malý kamaráde," zavolala tiše. Pes v odpověď zaštěkal a jeho ocas zabušil o podlahová prkna. "Ztratil ses? Kde máš svého pána?" zeptala se a poškrábala ho za ušima.

Místo odpovědi se pes náhle otočil a pelášil pryč po štěrkové cestě, běžel tak, jako by mu šlo o život.

"Počkej!" zakřičela. Bez rozmyslu vyběhla ven a hnala se za zvířetem za roh kamenné cesty.

Než vůbec stačila zaregistrovat pohyb před sebou, narazila tvrdě do něčeho, co připadalo jako pevná cihlová zeď.

Vystřelily silné, svalnaté paže a uvěznily ji v kleci, aby jí zabránily přepadnout dozadu na tvrdou zem.

Vylekaně zalapala po dechu a vzhlédla. Oči se jí šokem rozšířily, když si uvědomila, že zírá do impozantní tváře svého šéfa, Vance.

Jakmile si uvědomila jejich těsnou blízkost a teplo sálající z jeho hrudi, odtáhla se od jeho doteku jako někdo, kdo právě spáchal těžký hřích. Couvla o několik kroků zpátky.

"D-Dobré ráno, pane," pozdravila udýchaně.

Vance byl zmatený. Právě byl uprostřed příprav na svůj ranní běh, když ucítil, jak se měkké tělo přimáčklo na jeho tvrdou hruď. Jeho prvním popudem bylo křičet na kohokoli, kdo měl tu drzost do něj vrazit, ale pak jeho nezbedný mozek zaregistroval nespornou měkkost tisknoucí se do jeho trupu. Nezbývalo mu nic jiného, než se kousnout do jazyka.

"Dobré ráno," odpověděl Vance. Jeho temné oči si ji bedlivě prohlížely a vnímaly krásu těch nevinných modrých očí, které zíraly přímo na něj.

V tu chvíli ji poznal. Byla to ta nová služebná, kterou viděl včera večer. Ta, která byla poslána, aby nahradila Gretu.

Jeho intenzivní pohled sjel dolů a zdržel se na její hrudi. Ranní sluneční světlo na ni dopadalo přesně tak, aby se průsvitná noční košilka pod její rozevřenou bundou stala zcela průhlednou. Obrysy jejích pevných prsou a tmavé vrcholky jejích bradavek byly plně vystaveny na odiv.

V kalhotách se mu zachechtalo náhlé, ostré vzrušení. Jeho pták ztvrdl, zhoustl proti látce jeho tepláků a u kořene jeho penisu tepal těžký puls. Tohle nečekal. Neměla vypadat ještě úchvatněji než včera večer. V duchu si položil otázku, proč právě tato konkrétní žena tak zcela pohlcuje jeho pohled a způsobuje, že je tvrdý, jen co tam tak stojí.

Maeva zachytila jeho temný, zkoumavý pohled. Jakmile si uvědomila, na co přesně zírá, zalila ji vlna zmatené paniky. Instinktivně si křečovitě stáhla bundičku přes hruď a skryla tak obnažená ňadra. V ten okamžik jí došlo, že stojí venku se svým šéfem a na sobě nemá nic než průsvitné noční prádlo.

"Omluvte mě!" pískla. Otočila se na podpatku a vytratila se z jeho přítomnosti, vběhla zpět do svého domku a zabouchla dveře.

Vance se jejímu zpanikařenému postoji málem zasmál. Nedokázal říct, jestli utíká pryč proto, že je tak naivní, nebo jestli v ní pohled na něj něco hluboko rozproudil. Věděl, že se na něj pěkně dívá, jako na sochu. Bezpočtu žen už z pohledu na něj zvlhly kalhotky a předpokládal, že ji jeho intenzivní přítomnost prostě jen znejistila.

"Pojď, Kingu, jdeme," zavolal na psa, který se za ním hnal. Otočili se k hlavní bráně, aby pokračovali ve své ranní rutině.

Zpátky v bezpečí svých ubikací se Maeva zhluboka nadechla, aby uklidnila svůj závodící puls. Jakmile se její tep vrátil k normálu, klekla si k posteli a dokončila ranní modlitby. Pokaždé, když mluvila s Bohem, nacházela jistý pokoj. Byla si jistá, že na ni dohlíží a vede její kroky. Už jen ta myšlenka ji naplnila úlevou a zaplašila její přetrvávající rozpaky.

Po modlitbách si dala rychlou koupel, oblékla se do uniformy pro služebné a udělala si teplou misku nudlí. Uložila si do paměti, že musí navštívit obchod s potravinami, jakmile dostane první výplatu. Pokud vše půjde hladce, možná by pak nakonec mohla sestry v sirotčinci požádat, aby k ní pustily bydlet Katrinu. Byl to obrovský plán, ale velmi brzy by to všechno stálo za to.

Poté, co odklidila talíře do dřezu, vyšla ze svého domku a vydala se směrem k velkému sídlu, aby začala své každodenní povinnosti.

V polovině úklidu jídelny zamířila do kuchyně. Nadine už tam byla a dělala pořádek ve spíži.

"Jaká byla tvá první noc, Maevo?" zeptala se Nadine vřele, jakmile viděla mladou dívku vejít.

"Byla krásná, Nadine," odpověděla Maeva s jasným úsměvem. "Poznám, že ses taky dobře vyspala. Přímo záříš."

Nadine nad ní s vydatným smíchem mávla rukou. "Ale jdi ty! Nedělej si legraci z mých starých kostí, Maevo."

"Já ale nelžu. O něčem takovém bych nikdy nelhala," řekla jí Maeva jemně.

"Lichocení tě dostane všude, mé dítě," zasmála se Nadine. "Já tady v kuchyni skončím. Co kdybys šla nahoru a uklidila ložnici šéfa?"

"Hned to bude," přikývla Maeva.

Měla štěstí, že jí Nadine včera po příjezdu udělala prohlídku domu, jinak by už byla v té obrovské rezidenci ztracená. Spolehla se na svou paměť a proplétala se velkolepými schodišti a dlouhými chodbami, dokud nespatřila dvoukřídlé dveře Vanceovy ložnice.

Jemně na dřevo zaklepala. Když nikdo neodpovídal, stiskla kliku a vešla dovnitř.

V okamžiku, kdy vstoupila, Maeva zamrzla v naprostém zmatku. Spadla jí čelist.

Luxusní pokoj byl zdemolovaný. Vypadalo to, jako by se tudy prohnalo zemětřesení. Drahá prostěradla byla stržená z matrace, zamotaná a rozházená po podlaze. Polštáře se válely všude možně. Těžké křeslo leželo převrácené a na drahém koberci bylo rozházené oblečení.

Maeva mrkala a její nevinná mysl se snažila ten chaos pochopit. Zatřáslo snad městem v noci zemětřesení? Ale nedávalo by to smysl, kdyby to bylo zemětřesení, protože její vlastní ložnicí nic nezatřáslo. Jak bylo možné, že se něco takového stalo jen v jeho ložnici? Neměla ani ponětí, že zírá na špinavé následky Vanceovy a Cleiny divoké noční soulože.

Odstrčila své zmatené myšlenky stranou, zavrtěla hlavou a pustila se do práce. Začala sbírat rozházené oblečení, narovnala těžké křeslo a sbírala zničená prostěradla.

Byla v polovině úklidu, když se dveře do přilehlé koupelny najednou rozletěly.

Vance vystoupil do ložnice, naprosto nahý jen pod jedním bílým ručníkem volně uvázaným kolem pasu. Kapky vody se držely na jeho široké, svalnaté hrudi a vypracovaném břiše.

Maeva byla zděšená. Strhla své tělo stranou a otočila se, aby stála čelem k opačné stěně. Zalila ji vlna náhlé, rozrušené paniky, jak se bublající sexuální napětí střetlo s její nevinnou myslí.

Dech z ní vycházel v krátkých trhnutích, jak si uvědomila, že právě viděla svého šéfa polonahého poprvé ve svém životě. Dnešek pro ni nevypadal vůbec slibně.