Z Vanceovy hrudi odkapávala voda, rýsovala pomalou cestičku po jeho vypracovaném břiše, než se vsákla do tlustého bílého ručníku, který mu visel nebezpečně nízko na pase. Stál uprostřed zdevastované ložnice a přejížděl vlhkou rukou po svých mokrých vlasech. Jeho temný pohled se upřel na drobnou, chvějící se postavu, jež k němu stála zády. Její tváře byly zbarvené do sytě karmínové, což bylo vidět i z bočního profilu, který mu nabízela.

Vydal ze sebe tichý, pobavený výdech. Jak bylo možné, že je mu pořád na očích? Vrátil se ze svého ranního běhu do prázdné postele – což bylo jasné znamení, že Cleo odjela brzy – a spěšně si dal studenou sprchu, jen aby našel tu novou služebnou stojící uprostřed trosek po včerejším sexu. Vesmír se dnes zřejmě usilovně snažil mu ji stavět do cesty. Všiml si, jak se jí zadrhává dech, toho rychlého zvedání a klesání její hrudi pod skromnou uniformou. Chtěla ho taky? Byla to jen další laciná lest?

"Co děláš v mé ložnici?" zeptal se Vance. Jeho hlas prořízl těžké ticho, surový a chraplavý. Bylo mu jedno, že je polonahý. Kapky vody, které ho studily na kůži, neznamenaly nic ve srovnání s dravčím soustředěním, které se zaměřilo na drobnou ženu před ním.

Stále odmítala se otočit a sklonila hlavu. Její slabý hlas se při odpovědi chvěl. "Nadine mě požádala, abych vám uklidila ložnici. Přišla jsem to udělat."

Vance překřížil své těžké, svalnaté paže na holé hrudi. Rty mu zkřivil samolibý, temný úšklebek. "Je to ten jediný důvod, proč jsi sem přišla?" vyzval ji. Její výmluva byla ubohá. Za ta léta už viděl každý trik, který si jen šlo vymyslet. Bezpočet služebných, asistentek a žen ze společnosti ze sebe strhávalo důstojnost pro jedinou šanci na jeho postel a pod záminkou světských povinností mu předvádělo svá těla. Byl si jistý, že tenhle nevinný akt je jen nová příchuť stejné staré manipulace. Ženy byly ze své podstaty vypočítavé, zoufale se snažily zajistit si bohatého, mocného muže, a on předpokládal, že tahle malá služebná nebude výjimkou.

"Jen abys mi uklidila ložnici?" naléhal a z jeho tónu odkapávalo temné pobavení.

Zvuk jeho posměšného smíchu drásal Maeviny pocuchané nervy. Proč mu to přišlo vtipné? Nebylo vtipné, že se právě stala svědkyní špinavých následků jeho nedovolené noci. Nebylo vtipné, že tam stál prakticky nahý, impozantní a nebezpečný a uvěznil ji v tak nepříjemné situaci. Ručník sice technicky vzato jeho genitálie zakrýval, ale z toho ohromného množství odhalené, mokré kůže vypadal jako divoké zvíře, které vystoupilo z divočiny.

"Nerozumím, pane," zašeptala, její hlas se slabě rozléhal, jak oči nespouštěla z drahého koberce.

"Chceš říct, že jsi nevěděla, že jsem tu, než jsi vešla?" Udělal k ní pomalý, rozvážný krok. Podlahová prkna pod jeho vahou zavrzala. Nevěřil jedinému slovu, které z jejích úst vypadlo. "Věděla jsi, že vylezu z té sprchy."

"Nevěděla jsem, že tu jste," zakoktala se a konečně našla špetku odvahy, aby zvedla bradu. "Přísahám, že jsem nevěděla..."

Vance se připlížil blíž, jako dravec zahánějící vybranou kořist do kouta. Maeva udělala zpanikařený krok zpět, obočí se jí stáhlo ve skutečném zmatku. Strach z ní přímo vyzařoval, což bylo vidět ze způsobu, jakým její jemné ruce svíraly okraje jejích šatů.

"Co to děláte?" zalapala po dechu a couvala, dokud zadní část jejích kolen nenarazila na okraj masivní, neustlané postele. Zhroutila se dozadu a zadek jí ztěžka dopadl na plyšovou matraci.

Vance se nad ní tyčil, jeho široká ramena blokovala ranní světlo. Opřel se oběma rukama o matraci po stranách jejích boků a uvěznil ji. Jeho temné, dravé oči ani na chvíli nezaváhaly ze zkoumání její zrudlé tváře. "Přišla jsi sem, protože jsi ze mě chtěla kousek utrhnout, že?" Jeho hlas klesl o oktávu, byl chraplavý a smrtící a nutil její krevní tlak mimovolně stoupat.

"Jak to myslíte, pane?" zeptala se a zírala na něj širokýma, nevinnýma očima.

Na zlomek vteřiny se Vance odmlčel. Je opravdu tak neinformovaná, nebo je jen fenomenální herečka, která se snaží hrát hloupou? Odstrčil ty pochybnosti stranou. "Jsem si docela jistý, že jsi tady, protože chceš, abych se tě dotkl." Naklonil se, jeho úšklebek se rozšířil a odhalil záblesk bílých zubů. "Určitě jsi o mně slyšela ty historky. Teď nechceš nic víc než být pode mnou, že?"

Když seděla ztuhlá a rty měla pootevřené v čirém šoku, pokračoval. "Poslouchej. S mými zaměstnanci se do sexuálního styku obvykle nepouštím. Ale když to tak zoufale chceš, hádám, že bych mohl udělat výjimku."

Sklonil hlavu, přiblížil svůj obličej tak těsně k jejímu, že mohl cítit zběsilý, rozehřátý puls bušící v jejím krku. Zhluboka se nadechl, zabořil nos blízko ohybu jejího ramene. Jemné prameny jejích blond vlasů v sobě nesly sladkou, jemnou vůni levandule a heřmánku. Levný šampon ho omámil víc než jakýkoli drahý designérský parfém.

Maevou otřáslo chladné mrazení v zádech, když jí jeho strniště zavadilo o kůži. Sex? Chtěl se jí hříšně dotýkat. Tvrdá realita narazila do její nevinné mysli. Pokoušel se jí zmocnit. Vzpomněla si na přísná varování od sester z kláštera o zkažených, nedovolených touhách mužů a o těch špinavých vztazích, které ženám vnucují. Odpřísáhla si, že se nikdy nepodvolí takovým ponižujícím činům.

Bradu jí v náhlém výbuchu vzdoru vymrštilo nahoru. Položila obě ruce naplocho proti jeho tvrdé, mokré hrudi a tlačila vší silou, kterou její malá postava měla. Pro Vance to nebylo nic víc než ubohé, bezvýznamné šťouchnutí. Maevě to připadalo, jako by se snažila holýma rukama pohnout obrovským balvanem.

"Nepřibližujte se ke mně, pane. Není to správné," varovala ho chvějícím se, avšak přísným hlasem.

Vance se zasmál, ten temný, vibrující zvuk vycházel hluboko z jeho hrudi. "Na nic si nehraj, zlatíčko. Vím, že to chceš stejně jako já."

Než vůbec její mozek stačil zpracovat příchozí hrozbu, překonal tu vzdálenost. Rozbil svá ústa o její. Nebyl to jemný stisk; bylo to silové, dominantní prohlášení nároku. Sevřel její pas, velké ruce zatnul do jejích boků, aby ji udržel na místě. Pohltil její zalapání po dechu a drtil své rty proti jejím v surovém, panovačném rytmu, přičemž se ujistil, že si vychutná chuť jejích plných úst.

Chutnala božsky.

Ta myšlenka explodovala v jeho mysli a přehlušila racionální svět. Vůně levandule a heřmánku se mísila s čistou, nedotčenou sladkostí jejích úst. Tohle nebylo jako žádný prázdný, naučený polibek, který zažil se svou obvyklou rotací žen. Její rty byly plné, neuvěřitelně hebké a divoce opojné. Násilná vlna horka se mu těžce nahromadila v rozkroku. Jeho pták okamžitě ztvrdl a napínal se proti mokré látce ručníku. Jazykem agresivně přejel podél spoje jejích rtů v neúprosném požadavku na to, aby je odtlačil od sebe a ochutnal sladký nektar uvnitř.

Víc. Chtěl víc. Potřeboval ji zkonzumovat. U nebes, vezme si všechno, co měla.

Vance tu odvetu vůbec neviděl přicházet.

Maeva strhla svá ústa od jeho, hruď se jí vzdouvala vyděšenými nádechy. Fyzicky vymezila své hranice jediným způsobem, který jí zbýval. Sesbírala každou unci síly, která jí zbyla, stáhla svou malou ruku dozadu a uštědřila mu trestuhodnou, zákeřnou facku přes čelist.

To ostré plesknutí se rozlehlo jako výstřel masivní ložnicí.

Vance ztuhl. Místnost zalilo ohromující, zvonivé ticho. Zamrkal, skutečný šok mu zmrazil krev v žilách. V hrudi mu válčilo zklamání a intenzivní zmatek. Co se to právě stalo? Zvedl velkou ruku a přitiskl si dlouhé prsty na pálící tvář. Žhnoucí pocit vyzařující z jeho těla dokazoval, že tohle nebyla nějaká bizarní halucinace. Opravdu ho udeřila.

Sklopil svůj zuřivý pohled dolů na první ženu, která se kdy opovážila na něj vztáhnout ruku, plně odhodlaný rozpoutat peklo. Ta násilná hrozba mu však odumřela v hrdle.

Její rozšířené oči byly zalité těžkými, hustými slzami. Přelévaly se přes řasy a kreslily mokré cestičky dolů po jejích červených tvářích. Plakala. Z hrdla se jí draly skutečné, zlomené vzlyky.

Vance na ni zíral, lapený do bizarního stavu paralýzy. Měl by cítit lítost za to, že ji vyděsil, nebo by se měl cítit hluboce uražený tímto nehorázným útokem? Byl to šéf. Byl to ten nebezpečný muž, který právě inkasoval fyzickou ránu do obličeje, a přesto ona byla ta, co tu vzlyká jako zlomená oběť. Ženy. Nikdy jejich pokroucenou logiku nepochopí. Jednu minutu se mu vrhaly do prostoru předstírajíc, že chtějí ochutnat nebezpečí, a další minutu hrály plačící světice, které s ním nechtějí mít vůbec nic společného.

Maeva nečekala, až se vzpamatuje ze svého omámení. Donutila se vstát z rozházené postele, vyškrábala se na nohy a protáhla se kolem jeho tyčící se postavy. Sprintovala ke dveřím ložnice, dech se jí zasekával v krku. Ani jednou se neohlédla a utíkala do chodby jako zběsilá kořist unikající gangu nemilosrdných lupičů.

Vance stál uprostřed zdemolovaného pokoje sám. Ticho se přihnalo zpět, těžké a dusivé. Pomalu spustil ruku ze své potlučené tváře. Čelisti se mu stáhly, ale do mysli se mu vkradlo pomalé, nebezpečné uvědomění, které mu poslalo další vlnu horka přímo do rozkroku.

Nelitoval toho polibku.

Ani vteřiny z něj. Navzdory tomu násilnému odmítnutí a pálivé bolesti tepatící na jeho obličeji mu sladká, opojná chuť jejích rtů stále ulpívala na ústech. Ta žena chutnala jako hustý med kapající z čerstvého nektaru. Byla to přetrvávající, návyková touha, která odmítala vyprchat. Kdyby dostal šanci, s absolutní, děsivou jistotou věděl, že by ji zatlačil zpět na tu postel a dělal to znovu a znovu.