Maeviny plíce hořely, zatímco ji nohy v panice nesly rozlehlými chodbami sídla. Nezastavila se, ani na vteřinu nezpomalila. Někde za ní se rozléhal Nadinin hlas, který v bezdechém zoufalství volal její jméno, ale Maeva starší ženu přestala vnímat. Zrak jí mlžily husté, horké slzy, které jí stékaly po zarudlých tvářích, zatímco se celou svou vahou opřela do těžkých dvoukřídlých dveří vedoucích do k