Úhel pohledu – Luna Freya

Jeho požadavek visel ve ztuchlém vzduchu podzemního obývacího pokoje. Deset miliard dolarů za to, že mu budu náhradní matkou, nebo vrátit jeho sperma.

Čelist se mi sevřela tak pevně, až mi málem popraskaly zuby. Co vedlo tohohle arogantního Alfu k domněnce, že bych prodala mládě, pro které jsem krvácela, plakala a modlila se? Výplata ve výši deseti miliard pro mě nic neznamenala. Ale jeho druhá možnost – požadavek na vrácení spermatu – byla jen chladným, děsivým požadavkem na potrat.

O žebra mi zavibrovalo zlomyslné zavrčení. Má vnitřní vlčice Nyx narazila na mentální bariéry, které jsem držela zamčené. Chtěla krev. Chtěla mu roztrhnout hrdlo za to, že se opovážil vyhrožovat našemu nenarozenému mláděti. Žilami se mi rozlil žár a cítila jsem, jak se mi drápy ostře zarývají do masa v dlaních, až hrozilo, že protrhnou kůži.

Přinutila jsem se nadechnout kovového pachu v místnosti. Jeden špatný pohyb, jeden výkyv nekontrolované agrese, a rozpoutala bych válku mezi smečkami Kobalt a Stínový tesák. Ještě horší bylo, že by ten stres mohl ohrozit ten křehký život, který v mém lůně teprve zapouštěl kořeny. Zatlačila jsem Nyx dolů a zatlačila ji zpět do temných zákoutí své mysli. Stálo to mé vyčerpané tělo obrovské úsilí.

"Chci to mládě," prohlásila jsem. Udržovala jsem svůj hlas pomalý a neústupný. Odmítla jsem mu dovolit, aby viděl, jak se mi třesou ruce. "Ale nikdy nemohu být vaší náhradní matkou."

Alfa Zaire ani nemrkl. Jeho výraz zůstal vytesaný z ledu. Když promluvil, jeho tón byl ještě nemilosrdnější než předtím. "Tak buďte mou manželkou."

Podzemní místnost mi najednou připadala příliš malá. Zírala jsem na něj a v jeho bezchybných rysech hledala náznak vtipu. Nebylo tam nic. Seděl tam, bezchybný ve své zářivě bílé košili a tmavých kalhotách na míru, a požadoval, abych spojila svůj život s jeho. Věděla jsem, proč nad ním vlčice napříč teritorii slintají. Měl v sobě syrovou, magnetickou dokonalost. Ale pod tím přitažlivým zevnějškem se skrýval muž z kamene. Pro mě byl bezcitný, bez ohledu na to, jak se to snažil schovat za frajerství, které ho dělalo přitažlivým pro masy. S mužským pokolením jsem skoncovala. Po tom všem, čím jsem si prošla, jsem chtěla jen mládě, které bych mohla nazývat svým vlastním. Bylo to snad tak těžké?

Z hrdla se mi vydral hořký smích, než jsem ho stihla potlačit. "Hahahaha." Zavrtěla jsem hlavou a ten zvuk se odrazil od kamenných zdí. "To nepřipadá v úvahu."

Na čelisti mu cukl sval. Okamžité odmítnutí urazilo jeho pýchu Alfy. "Dobrá," řekl a naklonil se dopředu. "Pak chci své sperma zpět, nebo půjdete na potrat."

Ruka mi vylétla k plochému břichu. Přejela jsem po látce svých šatů, zoufalý štít nad životem, který ve mně rostl. "Jen přes mou mrtvolu se zbavím toho mláděte, co mi roste v lůně."

Naklonila jsem se dopředu a odmítla ustoupit před jeho skličující aurou. "Jak můžete být tak bezcitný? Jste zasnoubený," připomněla jsem mu a hlas se mi zvedl hněvem. "Vy nemilujete mě a já nemiluju vás. Co by to bylo za manželství? Proč jste tak sobecký?"

Upřela jsem svůj pohled do jeho zuřivého pohledu a odmítla uhnout očima. Od chvíle, kdy dorazil na mé území, si udržoval děsivý klid. Nyní má obvinění ťala do živého.

Tlak vzduchu v místnosti prudce klesl a ztěžoval mi dýchání. Zairovy oči zableskly predátorskou zlatou. Jeho vnitřní vlk se drápal na povrch a dožadoval se podřízení. Naklonil se blíž a skrz zatnuté zuby se mu vydralo hrdelní zavrčení.

"Nenapadlo vás snad, že semeno, které nosíte, je dědicem smečky Stínového tesáku?" Dominance v jeho hlase mě zatlačila zpět do polštářů. "Víte, co to znamená porodit ho mimo manželství? Kdybyste to chtěla vědět, ve vašem lůně se nachází budoucnost mé smečky."

Jeho slova prořízla mou obranu. Nebyl to jen chladný muž chránící si své ego. Byl to Alfa, který chránil svou pokrevní linii. V našem světě byl nelegitimní dědic smrtelnou ranou pro stabilitu smečky. Byla jsem tak pohlcená svou sobeckou potřebou stát se matkou, že jsem ignorovala geopolitickou noční můru, kterou tento omyl vytvořil.

Chuť bojovat z mých kostí vyprchala. Cítila jsem se bezmocně, paralyzována tou nemožnou pastí, která se kolem mě svírala. Jeho podmínky byly absurdní, ale jeho uvažování neslo váhu zákonů smečky.

"Dejte mi čas," zašeptala jsem a vzdor z mého hlasu vyprchal. "Něco vymyslím, ale vaše podmínky jsou přes čáru."

Zairova hruď se těžce zvedla. Hněv z něj vyzařoval v dusivých vlnách. Vypadal plný vzteku a já se bála, že přímo tady a teď vybouchne a místnost zničí.

"Nemám čas se sem vracet," zavyčel. "Všechna rozhodnutí se musí udělat teď hned."

Poprvé po letech mě v koutcích očí pálily horké slzy. Rychle jsem zamrkala, odmítajíc je nechat spadnout. Cítila jsem se zahnána do kouta kvůli malému mláděti v mém lůně. V mysli se mi mihl ten klinický scénář – jít na potrat, začít s čistým štítem a získat sperma od bezejmenného dárce. Ale tohle byl skutečný život, který ve mně rostl.

*Jestli pomyslíš na to, že bys naše mládě potratila, zabiju tě dřív, než to uděláš,* varovala Nyx v mé mysli. Její hlas byl jako smrtící čepel škrábající mi o lebku. Dala mi jasně najevo, že nemám kudy uniknout.

Podívala jsem se na zuřícího Alfu sedícího naproti mně a chytala se stébla. "Máte družku, do které jste zamilovaný," naléhala jsem. "To nemyslíte na to, jak se ohledně toho všeho bude cítit ona?"

Bojovala jsem s tím, aby i můj vlastní hněv nepřevzal otěže. Na zlomek vteřiny se mu ve zlatých očích mihl skutečný pocit viny. Jeho vlk se stáhl. Přesto ta zranitelnost zmizela stejně rychle, jako se objevila, a nahradila ji neprostupná ledová stěna.

"Vyhněte mou snoubenku z toho. Zásadní problém je mé mládě ve vašem lůně a, ať už to byla chyba nebo ne, nedovolím vám porodit ho mimo manželství."

Tíha jeho přítomnosti a nemožnost jeho požadavků toho na mě byla moc. Potřebovala jsem ho dostat pryč ze svého území. Potřebovala jsem si vyčistit mysl, než se udusím.

"Vymyslím něco, co bude výhodné pro nás oba," žadonila jsem a zahodila svou hrdost. "Takže mi prosím dejte tři dny."

Byla jsem to já, kdo nosil mládě. Vzala jsem vinu na sebe v zájmu vlastního zdravého rozumu a doufala, že mi dočasná kapitulace získá čas. Zíral na mě, čelisti mu pracovaly, jak zvažoval má slova.

Než stihl vznést další požadavek, ticho rozbilo ostré zavibrování. Zvonil mu telefon.

Zaire vytáhl zařízení z kapsy kabátu a podíval se na jméno volajícího. Přede mnou hovor nepřijal, ale zpráva musela být naléhavá. Podíval se na displej a čelist se mu sevřela tak silně, až mu poskočily svaly. Narušilo to jeho intenzivní soustředění a účinně ho to dostalo z mého sídla. Vstal a jeho tyčící se postava vrhala dlouhý stín.

"Vrátím se za tři dny," varoval a jeho hlas byl jen hlubokým zaduněním. "A pamatujte, příště už žádné hry."

Na tváři jsem vykouzlila prázdný úsměv. Všechno ohledně mé zoufalé situace mu připadalo jako hra, ale jeho aroganci jsem využít nemohla. Další hádky mému stavu prostě neprospívaly.

"Já hry nehraju," řekla jsem tiše. "A slibuji, že do té doby budu mít připravenou odpověď."

Bez dalších slov, bez jediného ohlédnutí se otočil a vykročil ven z podzemní místnosti. Neměla jsem chuť ho vyprovázet. Ať si na povrch najde cestu sám. Setkání neskončilo tak mírumilovně, jak jsem doufala, a celá jeho návštěva mi způsobila akorát tak třeštící bolest hlavy.

Těžké ocelové dveře s cvaknutím zapadly. Konečně jsem byla sama. Odlepila jsem se od pohovky, nohy mi ztěžkly jako olovo a chodbami v šeru jsem došla zpět do svých soukromých komnat. Věděla jsem, že nedokážu usnout. Mysl se mi rozbíhala tisíci různými směry, přičemž každá cesta vedla do slepé uličky.

Jakmile jsem byla ve své ložnici, zamkla jsem dveře a sáhla do smečkové sítě. Skrz mentální pouto jsem se spojila se Sloane. *Pojď ke mně do pokoje.*

Netrvalo to ani pět minut a byla tam. Dveře se rozletěly a ona vpadla dovnitř. "Jak to šlo?" zeptala se ustaraně a prohlížela si mou bledou tvář.

Fasáda stoické Luny, kterou jsem před Zairem držela pohromadě, se zhroutila. Rozplakala jsem se. Sloane přešla místnost, já ji pevně objala a zabořila jí tvář do ramene. Mezi přerývanými nádechy a čerstvými slzami jsem jí pověděla detaily toho všeho. Řekla jsem jí o nabídce deseti miliard dolarů, o ultimátu k potratu, o jeho požadavku na manželství i o tom děsivém okamžiku, kdy převzal kontrolu jeho vlk, aby bránil dědice své smečky.

Sloanin výraz ztvrdl v nebezpečnou zuřivost. "Já to věděla," zasyčela a třela mě po zádech. "Zneužívá faktu, že jsi vlčice."

Odtáhla se a chytila mě za ramena. Oči jí zableskly kalkulujícím světlem. "Mám plán."

Naklonila se blíž a pošeptala mi něco přímo do ucha. Poslouchala jsem, jak mi kousek po kousku předkládá svou strategii. Bylo to riskantní. Přímo to zpochybňovalo jeho autoritu, zatímco to technicky vzato kličkovalo kolem jeho požadavků. Jak její slova pomalu dopadala na úrodnou půdu, drtivé zoufalství v mé hrudi se začalo vypařovat. Na mé slzami smáčené tváři rozkvetl pomalý, upřímný úsměv.

Odtáhla jsem se od ní, mysl mi pádila plná nové, strategické naděje. Nemyslela jsem si, že Alfa Zaire odjel daleko. Pravděpodobně se právě napojoval na hlavní dálnici zpět na své území.

Přešla jsem ke stolu a otevřela horní zásuvku. Vytáhla jsem v kůži vázaný katalog smeček. Byly tam zaznamenány podrobnosti o regionálních Alfech a jejich smečkách. Prolistovala jsem místní teritoria, dokud jsem nenarazila na erb smečky Stínového tesáku. Očima jsem přejela stránku a našla jeho přímou linku.

Pevnými prsty jsem vyťukala čísla a vytočila jeho číslo. Přitiskla jsem si telefon k uchu. Z reproduktoru se ozval zvuk silného motoru auta, než se linka s cvaknutím spojila.

"Alfo Zaire," řekla jsem pevně a setřásla ze svého hlasu veškerý strach. "Mám řešení."

Jeho odpověď mě však zaskočila.