Úhel pohledu – Alfa Zaire

Zabouchl jsem těžké dveře od auta a uvěznil chlad venku. Sevřel jsem volant a ztěžka vydechl. Tohle bylo to nejvíce frustrující a nejkomplikovanější setkání, jaké jsem kdy zažil, zvlášť s ohledem na to, že jsem jednal s vlčicí. Čekal jsem, že Luna Freya po mé nabídce skočí. Věděl jsem, že utrpěla mnohá zklamání, takže jsem předpokládal, že hozené záchranné lano jí přinese úlevu.

Místo toho mi vmetla do tváře Vedu. Ano, miloval jsem Vedu, ale moje smečka bez mláděte neměla žádnou budoucnost. Jakou jsme měli jistotu, že se nám s Vedou podaří zplodit dítě, až se vezmeme? Příliš mnoho Alfů trpělo bezdětností, tak jak bych mohl dopustit, abych přišel o mládě z mého vlastního semene?

Navíc náhlé zrušení zasnoubení s Vedou by napříč teritorii vyvolalo značné pozdvižení. Uběhlo jen pár týdnů od chvíle, kdy jsme uspořádali ten obrovský, opulentní zásnubní večírek, událost, které se zúčastnili ti nejelitnější vůdci smeček. Politické následky by byly kruté. Aby Luna Freya mohla mít mé dítě a zajistila tak pokrevní linii, museli bychom se vzít tím nejokázalejším a nejveřejnějším možným způsobem. Ale kdybych udělal takhle náhlou změnu, společnost, kterou jsem vedl, by mě označila za podvodníka. Nemohli jsme nechat svět zjistit, že otěhotněla umělou cestou. Ostatní Alfové by naše manželství považovali za neupřímné. Tahle situace byla pro mě těžší než pro ni, a já se snažil najít způsob, jak to zaonačit tak, aby to fungovalo.

Telefon v držáku na pití zavibroval. Podíval jsem se na displej.

Veda.

Poprvé v životě mi srdce vynechalo úder s těžkou hrůzou. Jak jí tu zprávu vůbec sdělím? Luna Freya si možná myslela, že jsem jí dal tři dny na to, aby si ty věci promyslela, ale já si ten čas koupil, abych si ujasnil věci mezi sebou a Vedou.

Jedna věc byla jistá: Luna Freya se stane mou manželkou, ať už se jí to líbí nebo ne.

Věděl jsem však, že se musím postavit čelem ke svému vztahu s Vedou. Dal jsem mocnému Alfovi slib a teď musím vzít své slovo zpět. Udržovat si dvě ženy nepřipadalo v úvahu. Miloval jsem Vedu, ale Luna Freya byla nedopatřením těhotná s mým mládětem.

Přejel jsem prstem po obrazovce, abych hovor přijal, zatímco jsem se zařazoval na temnou silnici vedoucí z území smečky Kobalt. "Vedo. Budu ti muset zavolat později."

Veda, věrná své povaze, mě nenechala hovor ukončit. "Zai!" Její hlas prořízl tichou kabinu, pisklavý a bublající zběsilým vzrušením.

Tohle byl ten důvod, proč jsem jí musel to ráno položit telefon. Věděl jsem, že její neustálé štěbetání pramení ze vzrušení z příprav na svatbu, ale její načasování bylo k vzteku.

"Konečně mi dorazil ten dárek k zásnubám! To Porsche na míru je tady!" V jejím tónu bylo tolik ječivého nadšení, že jsem zaváhal pustit na ni tu bombu. Kousl jsem se do jazyka a nechal ji mluvit.

"Ty jsi tak úžasný," zašišlala, nevšímajíc si mého mlčení. "Co kdybych strávila noc v tvojí smečce? Myslela jsem si, že se ode mě odtahuješ, ale tys jen plánoval něco tak pěkného."

Promnul jsem si spánky. Myslela si, že jsem s ní nespokojený, protože nedostala dárek přesně v den zásnub. Objednal jsem špičkové Porsche a připlatil jsem si, aby byl interiér upraven na míru až po to nejjemnější prošívání, tak, aby to přesně odpovídalo jejímu specifickému a náročnému vkusu. Mezinárodní přeprava trvala mnohem déle, než se očekávalo, což u ní za poslední měsíc vyvolalo hned několik záchvatů vzteku. Teď se mi vlastně ulevilo, že to zatracené auto konečně dorazilo, takže už o tom nebudu muset poslouchat.

"Jsem rád, že se ti ten dárek líbí," udržoval jsem klidný hlas. "Ale není dobrý nápad, abys jezdila k mé smečce. Zítra přijedu já k té tvé."

Neměl jsem to srdce postavit se jí čelem. Kdykoli jsme byli spolu, neustále na mě naléhala s intimitou. Můj otec mě naučil jedno zlaté pravidlo: abys byl velkým vůdcem, vždy měj zapnutý poklopec, dokud se neoženíš. Tato přísná disciplína mi mezi všemi vlčicemi vysloužila neochvějný respekt. Tuto pověst jsem si udržoval, protože jsem nikdy nezačínal něco, co jsem nemohl dokončit. Nadržení tvorové jako my postrádali sebekontrolu přestat ve chvíli, kdy byl oheň už zažehnut. Vediny nejistoty jí bránily to pochopit, bez ohledu na to, kolikrát jsem jí to vysvětloval.

"Jaký má smysl být v mé smečce, když jsi pořád tak zaneprázdněný?" zakňourala a nálada se jí okamžitě změnila. "Chtěla jsem ti ukázat obrázky výzdoby na svatbu. Dodavatel cateringu mě informoval, že jsi ještě neprovedl platbu."

Ze rtů mi unikl frustrovaný povzdech, jak jsem tvrdě sešlápl plynový pedál. Chystal jsem se ten převod uskutečnit hned po rozhovoru s jejím otcem, přesně předtím, než mě zasáhla ta zpráva o Luně Freye. Jak jí to mám vysvětlit?

Otevřel jsem ústa, abych jí nabídl nějakou rozumnou výmluvu, ale Veda ještě neskončila.

"Jo, a mohl bys mi pořídit další auto?"

Čelist se mi sevřela. "Cože?"

"Dvě už mám od táty a jedno jsi mi poslal ty," brebentila. "Ale já mám v plánu používat každý den v týdnu jiné luxusní auto, až budu Lunou té největší smečky." Zachichotala se.

Můj stisk na volantu zesílil, až kůže pod mými dlaněmi zavrzala. Miloval jsem luxusní auta stejně jako kterýkoliv jiný Alfa a vždycky jsem věřil, že jakmile se vezmeme, polovina mého bohatství bude její. Ale slyšet její malicherné, povrchní požadavky právě teď, zatímco osud mého nenarozeného dědice visel na vlásku, mě přivádělo k bodu varu. Kontrast mezi oběma ženami byl ohromující. Ještě před pár hodinami jsem seděl naproti Freye v chabě osvětlené podzemní místnosti. Byla to žena, která čelila nemožnému, život měnícímu těhotenství, a přesto zůstala vyrovnaná, vypočítavá a hluboce nohama na zemi. Zvládala tlak jako skutečná, v bitvách ostřílená Luna. A tady byla Veda, která se do telefonu hihňala ohledně ladění svých aut ke dnům v týdnu jako rozmazlené dítě hrající si na dospělé. Zhluboka jsem se nadechl a připomněl si, že svatba s Vedou se stejně konat nebude, takže jsem donutil svou čelist, aby se uvolnila, a nechal ji domluvit.

"Já–" začal jsem a snažil se vnést do hovoru trochu reality, ale přerušila mě.

"Tvoje smečka a k tomu moje z nás udělá nejmocnější vůdce všech dob!"

"Vedo!" štěkl jsem a vložil do telefonu povel své Alfy, abych získal její pozornost. Zafungovalo to.

"Zníš naštvaně," postěžovala si hlasem, který měl už na krajíčku. Nevěděl jsem, jak jednat s ufňukánkem, ale mohl jsem si za to sám.

Hnal jsem se po dálnici, daleko za územím smečky Kobalt. "Zítra přijedu do tvojí smečky. Musíme si promluvit." Vědom si toho, že to, co jí řeknu, může bolet, nepokoušel jsem se ji utěšovat, jak bych to obvykle udělal.

Okamžité ukončení hovoru byl jediný způsob, jak zabránit dalšímu kňourání. Stáhl jsem okénko a snažil se vyčistit si hlavu, když vtom můj telefon znovu zazvonil.

V domnění, že volá zpátky Veda, jsem se natáhl, abych hovor odmítl. Ale má pozice Alfy znamenala, že si svou linku vypnout nemohu. Stiskl jsem přijetí. K mému překvapení to bylo neznámé číslo.

"Alfo Zaire," ozval se z reproduktoru pevný hlas.

Luna Freya.

"Mám řešení," prohlásila sebevědomě a klidně. Byla to úroveň syrové zralosti, u které bych si přál, aby ji Veda měla, ale bez ohledu na to jsem jí musel dát najevo své úmysly.

"Luno Freyo," odpověděl jsem a můj hlas klesl do chladného zavrčení. "Musím vás hned varovat, že jakékoli jiné řešení než manželství je nepřijatelné."

Mé mládě se nenarodí mimo manželství. Její mlčení naznačovalo, že by mohla navrhnout něco jiného. Její skutečný návrh mě však zaskočil.

"Uzavřeme smluvní manželství. Až se dítě narodí, utkáme se v souboji. Pokud vyhraju já, rozvedeme se a dítě dostanu do výhradní péče já. Vy můžete mít právo na návštěvy. Když vyhrajete vy, bude to naopak."

Prázdně jsem zíral na temnou silnici osvětlenou mými světlomety. Fyzický souboj? Osobní bitva na blízko o trvalou péči nad mým dědicem? Upřímně jsem přemýšlel, jestli před tímto divokým, sebevražedným návrhem nepila. Ale vzhledem k jejímu těhotenství a smrtelně vážnému tónu v jejím hlase jsem věděl, že je naprosto střízlivá. Možná je to drsná Luna, která umí rozdat ránu, ale mohla by opravdu porazit prvotřídního samce Alfy v brutální fyzické bitvě? Můj vlk v mysli zaburácel smíchy. Samotná, nefalšovaná arogance její výzvy mi vyslala do žil temné zachvění pobavení. Strávil jsem desítky let tréninkem, bojem a dominancí nad svými rivaly, abych si zajistil svou pozici. Srazit vlčici v ringu by bylo naprosto bez námahy. Díky jejímu naivnímu návrhu byla pro mě celá tahle zkouška neuvěřitelně snadná.

"Dobrá," řekl jsem a na ústech mi pohrával temný úšklebek. "Od narození našeho dítěte budete mít tři měsíce na trénink. Vezmeme se za tři dny a neberu ne jako odpověď."

Na lince se rozhostilo ticho. Když promluvila, defenzivní hrana v jejím hlase dokázala, že stále bojuje. "Bude to na základě smlouvy."

Zajímalo mě, jak dlouho mi tenhle detail bude připomínat. Musel jsem jí v tom udělat jasno. "Ale pochybuji, že byste chtěla, aby někdo věděl, že to není skutečné."

"Fajn, můžeme se sejít na vlkodlačím konkláve," navrhla rychle. Vlkodlačí konkláve bylo skryté shromáždění, kde se legalizovala nebo rušila manželství mimo pouto mezi druhy. Luna Freya to pochopila úplně špatně.

"Kdo o tom mluvil?" kontroval jsem hladce a projektoval jsem neochvějnou dominanci. "Já mluvím o svatbě."

Očekával jsem, že se poddá mé logice, ale její odpověď odhalila, že celá tahle situace je mnohem komplikovanější, než jsme my dva vůbec předpokládali.