"V žádném případě nebudu pořádat svatbu kvůli smluvnímu manželství." Freyin hlas zapraskal z reproduktorů v autě, ostrý a neústupný. "Co by si lidé pomysleli? Teprve před pár týdny ses zasnoubil s Vedou, a teď si mě chceš za tři dny vzít. Zbláznil ses? I kdybych byla tak šílená jako ty, kdo plánuje svatbu za tři dny?"

Z linky pronikal zvuk jejího těžkého oddechování. Můj stisk na volantu zesílil. Hrudí mi projela surová nervozita. Nerozčiluje se příliš? Stres by mohl mláděti ublížit. Až do dneška byly Vediny emoce to jediné, na čem mi záleželo. Ale vteřinu poté, co jsem se dozvěděl, že budu otcem, vzplanul ve mně zuřivý ochranitelský instinkt. Když jsem šel na kliniku požadovat zpět své sperma, nikdy jsem nechtěl, aby to skončilo potratem. Chtěl jsem mít svou pokrevní linii v bezpečí.

Potřeboval jsem mít své mládě nablízku. Nemohl jsem dovolit, aby mé dítě vyrůstalo na jiném území. A pak tu byla nevyhnutelná pravda našich zákonů: i kdybychom s Vedou zplodili dítě později, prvorozený bude nezpochybnitelným dědicem. Tohoto dědice teď ve své děloze nosila Luna Freya.

"Poslouchej, potřebuju tě ve své smečce," prohlásil jsem tónem, který nesnesl odmlouvání. "To mládě musí být chráněno."

Zapomněl jsem, s kým mám tu čest. Ani na okamžik nezaváhala.

"Ve své vlastní smečce jsem chráněná víc než dobře," odsekla. "Nebudeš mi říkat, co mám dělat, Alfo Zaire."

Promnul jsem si čelist, za očima se mi rodila bolest hlavy. Tohle bude logistická noční můra. V našem světě bylo neslýchané, aby se vládnoucí Alfa oženil se ženou, která už sama úřadovala jako vládnoucí Luna své vlastní smečky. Tradice diktovala, že se vlčice stane Lunou tak, že se spáruje nebo provdá za Alfu a připojí se k jeho území. My jsme byli dvě hlavy státu. Úroveň těchto komplikací hrozila, že mé plány roztrhá na kusy.

"Dobře," donutil jsem se ustoupit, abych získal čas. "Odložme detaily ohledně veřejné svatby. Uvidíme se za tři dny."

"Prosím tě, nejezdi do mé smečky," odpověděla. "Sejděme se na vlkodlačím konkláve."

Zíral jsem na silnici před sebou, vyvedený z rovnováhy. Bylo to vůbec poprvé, co nějaká vlčice takhle otevřeně odmítla mou přítomnost. Většina žen, včetně Vedy, by byla nadšená, kdybych překročil jejich hranice. Prosily by mě, abych zůstal. Ale Freya byla tvrdohlavá, bojovná a neústupná. Říkal jsem si, jak brutální asi bude náš každodenní život, jakmile budeme sdílet jednu střechu.

"Pokud se tak moc bojíš mě vidět," ohradil jsem se, "co se tedy stane po svatbě? Nemůžeme žít odděleně."

Ticho na lince mluvilo za vše. Byla to obrovská překážka. Já nemohl opustit Shadow Fang a zůstat v Cobaltu, a ona by odmítla opustit svůj lid kvůli mému. Proč k čertu musela být vládnoucí Lunou? Na kratičkou vteřinu jsem si přál, aby byla poddajná a závislá jako moje Veda. Tím by se to vyřešilo za hodinu.

"Máš pravdu," promluvila konečně Freya staženým hlasem. "Dejme si čas na rozmyšlenou. Zavolám ti, až budu připravená."

Chtěla zavěsit. Odmítal jsem zůstat v nevědomosti, odloučený od mláděte rostoucího v jejím těle, dokud se ona nerozhodne, že se jí to hodí. Pak mě ale zasáhla realita mého časového plánu. Tyhle tři dny jsem stejně potřeboval. Musel jsem si vyřešit vlastní závazky z minulosti.

Musel jsem to ukončit s Vedou.

'Tohle nemůžeš udělat,' zavrčel mi v mysli Titan, můj vlk. Agresivně přecházel sem a tam a odmítal pomyšlení na zrušení našich zásnub.

'Jestli nedokážeš vymyslet lepší způsob, jak zajistit naše mládě, tak sklapni,' odsekl jsem mu. Ztrácel jsem trpělivost a Titanovo náhlé stažení se do ticha dokazovalo, že nemá žádný alternativní plán. Dědic byl na prvním místě.

"Uložím si tvoje číslo," varoval jsem ji a posadil hlas do hluboké, nebezpečné polohy. "Pokud se mi do tří dnů neozveš, přijedu za tebou do smečky."

Hrozba visela ve vzduchu. Zaznamenal jsem nepatrnou změnu v jejím dechu.

"Tohle není moje osobní číslo," zalhala.

Poznal jsem to. Strach nutil lidi chybovat. Docela mě bavilo, že v sobě vůbec nějaký strach měla.

"Lžeš," odhalil jsem ji bez zaváhání. "Speciální čísla, jako je to tvoje, jsou vyhrazena výhradně pro vedení smečky. Takovou linku nemá ani tvůj Beta."

Než si stihla vymyslet další výmluvu a věci ještě víc zkomplikovat, vyložil jsem karty na stůl. "Poslouchej, pro mě je to těžší než pro tebe. Mám ženu, kterou miluju. Ženu, se kterou jsem byl připravený strávit zbytek života. A přesto se s ní rozejdu, abych zajistil tohle dítě."

Freya, věčná řešitelka problémů, okamžitě vypálila řešení.

"Nemusíš se s ní rozcházet. Prostě buď transparentní. Řekni jí pravdu. Kdo ví, třeba o svatební noci otěhotní. Můžeš s ní prožít svůj život."

Ze rtů mi uniklo drsné posměšné odfrknutí. Pokud se mě snažila vmanipulovat do toho, abych Vedu přivedl do jiného stavu a Freya si tak mohla nechat mého prvorozeného pro sebe, žila v naprostém bludu.

"Na tom nezáleží," rozdrtil jsem její naděje. "Tvoje mládě by pořád bylo starší než její. Prvorozený je nezpochybnitelným dědicem. Tento zákon je definitivní."

Slyšel jsem, jak vstřebává nezvratnou realitu mého postoje. Uvědomila si, že z tohohle se nevyvlíkne.

"Ale..." zaváhala a na zlomek vteřiny ztratila svou dravost. "Já tohle dítě taky potřebuju, aby se postaralo o mou smečku."

Neubránil jsem se suchému zachechtání, které mi zaburácelo v hrudi. Právě přiznala tu ze všech největší komplikaci.

"Tak to si dobře rozmysli, Luno," varoval jsem ji a nechal svou dominanci prosáknout skrz reproduktory. "Protože pokud vyhraju tenhle boj o péči, který jsi navrhla, pak se můj dědic ujme vedení mé smečky. Pokud se pokusíš na toto dítě naložit i zodpovědnost za tvou smečku, pak tím v podstatě přebírám i smečku Cobalt."

Byl to nemilosrdný mat. Nesnášel jsem, když jsem musel zneužít toho, že je zahnána do kouta, ale přežil jsem jen díky využívání cizích slabin. Konkurenční vůdci si vždycky stěžovali, že jsem manipulátor. Já tomu říkal přežití.

"Nenávidím tě," vyštěkla. Surová zuřivost v jejím hlase rezonovala celým autem.

Cítil jsem žár jejího vzteku a v žaludku se mi usadila hořká, vyčerpávající tíha. Nečekal jsem, že mě bude milovat. Ale tahle míra bojovné nepřátelskosti znamenala, že se v mém budoucím domově schyluje k válce. Odpověděl jsem na její jed chladným, finálním úderem.

"Já tebe taky. Uvidíme se za tři dny, Luno Nenávisti."

Přerušil jsem spojení. Náhlé ticho v autě bylo ohlušující. V hrudi mi pulzovala zvláštní, ostrá bolest. Nevěděl jsem, proč mě ona a Veda doháněly k šílenství, proč mě obě tahaly opačným směrem. Třeštila mi hlava. Potřeboval jsem se dostat domů. Musel jsem vymyslet definitivní plán, jak opustit ženu, kterou miluji, než se s Vedou zítra setkám tváří v tvář.

Cesta zpět na území Shadow Fang byla jen šmouhou tmavého asfaltu a bublající úzkosti. Realita toho, že od základů překopávám svůj dosavadní život, mi těžce dolehla na ramena.

Když jsem rozrazil těžké dubové dveře sídla smečky, povědomá vůně borovice a leštěného dřeva mi neposkytla ani špetku útěchy. Můj Beta, Vance, stál u velkého schodiště. Čekal se zatajeným dechem, nutně potřeboval znát výsledek té katastrofální návštěvy kliniky.

Vance vypadal ztrhaně. Ramena mu poklesla a pod očima se mu rýsovaly tmavé kruhy. Modlil jsem se, aby se během mé nepřítomnosti nestalo nic hrozného.

"Vypadáš přesně tak, jak se já cítím," zamumlal jsem, svlékl si tmavý kabát a hodil ho na nedalekou koženou pohovku.

Vance se zmohl jen na upjatý, nucený úsměv. "Cítím se tak, jak vypadám. Jak to šlo?"

Prošel jsem kolem něj a svalil se do svého těžkého koženého křesla. Bolely mě svaly. Zaklonil jsem hlavu a zíral do stropu.

"Je drsnější, než vypadá," začal jsem chraplavým hlasem. "Navrhla, že mi za moje mládě zaplatí. Chtěla mě vyplatit."

"To je nepřijatelné," prohlásil Vance se zatnutou čelistí.

Věnoval jsem mu chabý, cynický úsměv. Byl jsem rád, že jsme s mým Betou vždycky na stejné vlně.

"Já zase navrhl, že jí zaplatím, aby mi to odrodila jako náhradní matka, ale odmítla. Oba to mládě zoufale chceme. Zasekli jsme se na mrtvém bodě." Sjel jsem si rukou po tváři a dal průchod svému vyčerpání. "Takže si ji vezmu."

Vance ztuhl. Po tváři se mu rozlil očekávaný výraz naprostého šoku. Udělal krok vpřed.

"A co Veda? Co by si všichni pomysleli? Členové smečky si ji už zamilovali, Zaire. Jste zasnoubení. Přípravy na obřad jsou už v plném proudu."

Tohle připomenutí jsem nepotřeboval. Vina už mi svírala hrdlo.

"Já vím," odpověděl jsem a můj tón ztvrdl, aby zapudil pochybnosti. "Ale vžij se do mé situace, Vanci. Vybral by sis snoubenku, nebo svou vlastní krev? Svého dědice?"

Vance zmlkl a bojoval s tou nemožnou otázkou. "Své mládě," přiznal nakonec ztišeným hlasem. "Samozřejmě. Ledaže by v tom figurovala má předurčená družka."

Zatnul jsem zuby. Koncept předurčené družky byl téma, kterým jsem se odmítal zabývat. Měsíční bohyně mě žádnou neobdařila a já vybudoval své impérium bez téhle mýtické berličky.

"Pojďme dál," odvedl jsem řeč jinam a posadil se. "Co se dělo během mé nepřítomnosti?"

Vance přešel k odkládacímu stolku a nalil z křišťálového džbánu sklenici ledové vody. Posledních čtyřicet dní jsem držel přísný půst bez alkoholu. Dnešek byl mým posledním dnem. Čistou hlavu jsem teď potřeboval víc než kdy jindy.

Podal mi sklenici. Vzal jsem si ji a hltal ledovou vodu, která zaháněla sucho v hrdle.

Vance si sepjal ruce za zády a vklouzl do své oficiální role Bety.

"No, tvůj odjezd byl náhlý. Smečka si toho všimla. Všichni byli zvědaví," hlásil. "Okamžité dotazy jsem vyřídil. Informoval jsem stráže a radu, že sis musel vyřídit neodkladné záležitosti týkající se logistiky na hranicích."

Přikývl jsem a položil prázdnou sklenici na stůl.

"Také jsem se spojil s personálem kliniky," pokračoval Vance. "Řekl jsem doktorům a sestrám, aby členům smečky neprozradili jediné slovo. Každý, kdo promluví, stane před tribunálem."

"Dobře," odvětil jsem. Bylo to přesně to, co jsem očekával. Vance byl proaktivní, v případě potřeby neúprosný a vždycky dokázal předvídat mé rozkazy.

Přelil váhu z nohy na nohu, jeho výraz se změnil v napjatou, chmurnou grimasu. Shlédl na mě a vzduch v místnosti jako by ztěžkl.

"Vnitřní záležitosti jsem vyřešil," řekl Vance a jeho tón přešel do opatrné roviny. "Ale vnější situace vyžadují tvou přímou pozornost."

Sledoval jsem, jak se jeho postoj napjal. Vance byl velmi proaktivní Beta, ale jeho další slova mě nečekaně znervóznila.