Thorneův úsměv se znovu stočil do kruté a ostré linky a přerušil ji v půli věty.

„Třikrát? To je třikrát moc.“ Jeho hlas byl tichý, odkapával z něj jed. „A co jste vy dva celou tu dobu dělali, co? Ošukal tě tvrdě v odpočívárně? Ohnul tě přes ten luxusní stůl? Nebo snad… sis na něm po večerech tvrdě zajezdila v zasedačce?“

V očích mu plál oheň žárlivosti.

„Už nemusíš nic předstírat, Lyro. Teď už na