Pohled Lyry

Odpolední slunce pronikalo skrz nemocniční žaluzie v bledých, sterilních pruzích a vrhalo na dlážděnou podlahu měkké stíny.

Lyra se pod dekou pohnula. Tělo měla zahřáté, ale na kůži ji mrazilo nevysvětlitelným neklidem. Ne tak docela. Ne upřímně.

Zamrkala do stropu, srdce už jí bilo rychleji, než by mělo.

Pořád to tam bylo – ten pocit.

Ta bolest.

Ne fyzická. Ne tak docela.

Ale hluboká.