Lyra se zavrtěla pod přikrývkou, její dech byl pomalý a pravidelný, ale ozvěna včerejšího polibku stále přetrvávala – jako tajný plamínek, který v ní tiše plápolal.

Venku se ostrov právě probouzel. Vzduch naplňovalo vzdálené volání mořských ptáků, tiché šustění palmových listů ve vánku a příslib nového dne.

Protáhla se a sáhla po deníku na nočním stolku – poutu k pravdě včerejší noci – a slabě se