Zpátky v zahradě

Zahradou se slabě nesl smích – tichý, roztříštěný, s nádechem slz.

Lyra si přitiskla ruku k ústům a snažila se udusit třesoucí se smích, který jí unikl. Ne z pobavení, ale proto, že byla zlomená – syrová, odhalená, přemožená emocemi.

„Z tebe vážně nemůžu,“ zašeptala a zavrtěla nad Kirou hlavou. „Závidím ti... kéž bych měla tvou drzost, tvou odvahu a ten přístup ,je mi to ukradený‘