Nadechla se, dlaněmi se opřela o lavičku a začala se zvedat—

A vtom to světlo zhaslo.

Jen tak, ta pozvánka zmizela.

A její srdce kleslo s ním.

Světlo na balkoně – pryč.

Jako by se jí před nosem tiše zavřely dveře.

Zatajil se jí dech. Srdce, už tak připravené na náraz, v hrudi klopýtlo.

Měl... už pro dnešní noc dost?

Čekala příliš dlouho?

V žaludku se jí stáhl chladný uzel.

Hloupá. Byla tak hloupá,